Evropská unie, spolu se Spojenými státy nyní vedou druhou fázi studené války proti Rusku.
Myslí si, že je příliš agresivní ve své politice. Ze strany USA snad nejde za celou dobu jejich existence o větší pokrytectví, snad kromě toho, že jih USA ekonomicky vyrostl na práci otroků. Ale v čem tkví ona snaha změnit Rusko po vzoru západu? Vždyť Rus ani nechce být západní. Rusovi stačí mít západní obchody a žít život v západním konzumu, ale myšlením se západním Evropanům nepřiblíží a ani nechce. Evropská unie a USA mají z Ruska obrovský komplex. Je to dáno dvěma důvody. Prvním je imigrace. Rusko se nepotýká a ještě dlouho nebude potýkat s masovou imigrací z Afriky a Blízkého Východu. Nemá tudíž takový ekonomický a bezpečnostní problém jako EU. Dalším důležitým faktorem je bohatství a s ním spojená silná ekonomika Ruska. Zatímco většina států EU má vysoké zadlužení a jejich růst je sakra pomalý, ruská ekonomika, díky ropě, nerostným surovinám, čilému obchodu s Čínou a dalšími zěměmi BRICS a s rozvojovými zeměmi, jde velkou rychlostí nahoru. V Rusku se konaly loni zimní olympijské hry, za pár let bude hostit fotbalové mistrovství světa, navíc je tahounem, co se týče investic. Rusko investuje velké peníze do výstavby. V Moskvě vyrostly nové dominanty v podobě mrakodrapů Russia Tower a Mercury City.
Rovněž Rusko má nemalé prostředky na vojenskou obranu země a i proto je většina Rusů na svoji vlast hrdá. Zatímco za Jelcinovu vládu se Rusové spíše styděli a marně doufali, že rozpad a zánik SSSR je pouze zlým snem, Putin dal Rusům naději, že tento sen není utopií. Kromě nekontrolované imigrace vadí Rusům na EU rovněž fakt, že přílišným důrazem na humanismus a multi-kulti politiku přichází Evropa o svoji identitu, kterou si naopak Rusko dobře opečovává, kupříkladu skrze silný vliv pravoslavné církve. Katolická Evropa má co dohánět. Ale ona to už ani dohnat nechce. Naopak zde s otevřenou náručí vítá (dle humanistických hesel) další imigranty (převážně muslimy) a páchá tak kulturní sebevraždu.
Hrdé Rusko si také nenechalo nic diktovat svými sousedy. Naproti tomu mnohé národy, které mají velké státy jako Velká Británie, Švédsko, nebo Francie si nechají diktovat od tak malých zemí (Belgie, Lucembursko), ve kterých ale má centra největší byrokratický moloch na západní polokouli. Zkrátka a dobře, obyčejný Rus je rád, že jeho země si z jeho pohledu udržuje zdravý rozum a že hájí své zájmy s vervou sobě vlastní, na které už EU dávno rezignovala, pokud je vůbec kdy měla. USA jsou na tom v tomto ohledu nesrovnatelně lépe než Unie, ovšem je nutno podotknout, že to mnohdy až přehánějí a měří si takříkajíc s Ruskem "pinďoury".
Současnou "druhou studenou válku" tedy nevyvolali Rusové, ale americká rozpínavost a snaha mít svojí vojenskou základnu takřka Rusům za plotem. Přidejme k tomu pocit ohrožení Ukrajiny a pobalstkých států z Ruska, plus pocit ohrožení Ruska ze strany Spojených států a vznikne vám slušná záminka pro
válečný konflikt. Faktem je, že jak může válka jednu zem ekonomicky zničit, tak druhé zemi může pomoci a to hlavně zbrojařským firmám, z nichž většina sídlí v USA.
Ale nejsou to jen USA a EU, kdo má komplex z mocnosti a úspěchu jiných států. Rovněž Rusko má pořádný komplex z Číny, protože Čína se stává největší ekonomikou planety a její jüan má větší cenu
než americký dolar. A protože je Čína ekonomický tygr (i když ji drží na nohou otrocký kapitalismus), tak se logicky snaží více ovlivňovat dění v Asii a hájit si své zájmy, které nejsou o nic menší než ty ruské. Velkým ekonomickým rivalem je v tomto Číně Japonsko, ale to bohužel poslední roky zažívá stagnaci a kupříkladu organizace pro ochranu zvířat znesnadňují situaci jejího stěžejního průmyslu - rybolovu. Naštěstí je Japonsko stále nositelem pokroku, díky elektronice a moderním technologiím, do kterých japonské firmy investují ročně milionové sumy. Přesto Čína nemá v Asii v obchodní branži konkurenta. V ekonomické a investiční je jím Rusko, spolu se vzmáhajícím se Japonskem. Rusko si je vědomo svého slabšího postavení v Asii vůči Číně a dalším státům, i proto, že jejich jazyky jsou čínština a angličtina a těmito jazyky Rusové moc často nevládnou (díky své velmocenské ambici se snaží prosazovat ruštinu), a tak se snaží s Čínou dobře vycházet, koneckonců i jako rivalové toho mají mnoho společného. Početný národ, velmocenská politika, zbrojení o sto šest, potírání domácí opozice, konzervativní pohled na svět...
Na závěr by se dalo říci, že Rusko a státy na východ od Berlína jsou poslední výspou Evropy, kde ještě nevládne multikulti světonázor a kde člověka profesně nezničí za politicky nekorektní humor. Evropou, kde národy mají ještě stále svojí hrdost (Maďarsko, Polsko, Ukrajina). Kde sice panuje i veliká chudoba (Baltské státy), ale vlastenectví je pro ně stejně důležité, jako svoboda. A v neposlední řadě i národní tradice a náboženství...to je to, čím se liší tyto země od navenek barevné, ale uvnitř šedé a homogenní masy, která se identifikuje modrou vlajkou s hvězdami, a která vlastně ani neví, na co přesně má být hrdá, aby náhodou nikoho svým postojem neurazila.
(Což může být Rusku v podstatě jedno, zda-li někoho svým postojem urazí, protože nemá co ztratit (kromě své hrdosti) a nezbývá mu, než své spojence a další neutrální země přesvědčit o tom, za co Rusko bojuje a že Rus není agresorem, ale je jím vlastně Západ.)
