Hollandismus bez Hollanda

Emmanuel Macron vs. Marine Le Penová... Kdo se tařka s jistotou stane příštím prezidentem Páté francouzské republiky? A co to bude znamenat pro Francii?

Ve Francii včera proběhly prezidentské volby.

Dostavil se výsledek, který předpovídaly všechny průzkumy. Nicméně je třeba si přiznat, že francoužští občané před sebou nemají tak jednoduchou volbu, jak se zdá. Spousta jich volila opravdovou změnu, chtěli úspornější politiku a větší důraz na bezpečnost, kterou viděli ve Fillonovi, který byl kandidátem pravice. Mladí zase očekávali socialismus s lidskou tváří, kterou nabízel Jean-Luc Mélanchon s podporou komunistů. Do druhého kola se ovšem ani jeden z nich nakonec neprobojoval. I když Republikán Fillon k tomu neměl zase tak daleko.

Výsledkem je finální souboj mezi zástupcem takzvaného "středově liberálního" proudu Emmanuelem Macronem a představitelkou radikální "pravice" (ekonomicky je program Národní fronty dost nalevo) a dědičkou nechvalně slavného jména: Marine Le Pen. Narozdíl od svého otce, který se před patnácti lety dostal do finále s tehdejší hlavou státu Chiracem, má Le Penová naději na lepší skóre zisku, které ji ale i tak nezaručuje vítězství. Spíše všechno nasvědčuje tomu, že Macron má křeslo pána v Elysejském paláci předem jisté a tak si může dovolit nabubřelé oslavy a egocentrická prohlášení. Nicméně jeho program Francii nepřinese kýženou změnu po které společnost v zemi galského kohouta už několik let volá. Kandidát, který takřka před nedávnem založil protestní hnutí (En MARCHE! - Kupředu!) kritizující zavedené strany a přitom je sám bytostně spjatý se systémem, který mu umožnil vysoké vzdělání a zajištění, díky práci pro nadnárodní banku. Člověk, volající po otevřené Evropě a nepochybně pasivní ve vztahu k neustálé přítomnosti radikálních imámů a dalších verbovačů Islámského státu, který slíbil v podstatě jen navýšení počtu míst ve věznicích a nepatrné zvýšení počtu ozbrojených složek. Le Penová si naproti tomu uvědomuje kde je kořen problému a podle toho by jednala. Bohužel, je nutno si také přiznat, že její ekonomický program by Francouze neoslovil, spíše by u nich vystoupení z EU, potažmo z eurozóny a NATO vzbudil oprávněný odpor. I kdyby byla 7.května nakonec zvolena, případné vypsané referendum o členství její země v EU by s nějvětší pravděpodobností prohrála a pokud dala slib, že by v případě takového neúspěchu sama odstoupila, tak by moc dlouho prezidentkou nezůstala.
Ale vraťme se k předpokládánému vítězi a od půlky letošního května nájemníkovi prezidentského sídla Macronovi. Muž bez skandálu se jeví jako jasná volba, ale z druhé strany se o něm dá říci i to, že je to muž bez programu, když ne přímo bez názoru. Je typickým produktem marketingu svého týmu a je celkem reálná možnost, že se bude chtít těm, kterým vděčí za svoji kampaň nějak odvděčit. Takže skandály mohou teprve přijít. Stejně tak se nestane žádná radikální změna ohledně vývoje hospodářství, spíše očekávám další stagnaci. Největšími dvěma problémy, kterými se bude Macron muset zabývat je vysoká nezaměstnanost (zvláště mladých) a islámský teror a s ním spojený stále trvající stav ohrožení. Vojáci v ulicích nejspíše jen tak nezmizí, tím spíše pokud Macron bude stejně nečinný jako jeho předchůdce. A nyní se dostávám k hlavnímu sdělení, hlavní myšlence toho, proč jsem napsal tento komentář:

Bojím se, že Francii s Macronem čeká jen další éra hollandismu, jen bez Hollanda. A to může v budoucnu vést jen k větší frustraci a nárůstu preferencí pro Národní frontu (L'Front National) a pro krajní levici (Jeana-Luca Mélenchona). Takže otázkou ani není zda, ale spíše kdy se stane Marine Le Penová francouzskou prezidentkou....letos to zřejmě ještě nebude.