Evropa nenese odpovědnost

Africké země si vynutily svobodu a skončila kolonizace Afriky. To bylo v 19.století. Dnes máme 21.století a ukazuje se, že tamější obyvatelé šli se svobodou sice mnohde nahoru, ale s životní úrovní šli většinou rapidně dolů. Školy, nemocnice a infrastruktura vybudované bělochy se rozpadají a jsou mnohde nefunkční, protože bohatství těchto zemí si nechali obyvatelé rozkrást svými lidmi.  Mnohde však ani svoboda nezvítězila - kolonizátory vyměnili Afričané za diktátory, kteří jejich země hospodářsky vyplenili.

Nesmírné bohatství surovin, které Afrika má, je drancováno zahraničními společnostmi, kterým to za odměnu umožňují tito diktátoři. Na druhou stranu si musíme přiznat, že si za vzniklou situaci mohou sami, protože si tyto diktátory zvolili, nebo dopustili jejich nástup k moci. Mnozí obyvatelé Afriky tak před chudobou a nemocemi utíkají zpět do náručí bývalých kolonizátorů, kterým tyto země dříve patřily. 

Jenže tito lidé si jen stěží dokážou představit, že Evropa má svých problémů dost a sázejí jednodušše na Evropský masochismus, který se opírá o humanitu a pocit sounáležitosti, a který má v Evropanech vyvolat pocit viny za kolonizaci, který by mohl být oprávněný, ale pokud nás tito lidé (a mnozí evropští politici) budou chtít vinit i za současnou situaci v Africe, tak musí tvrdě narazit. Za ony diktátory, které si Afričané buď sami zvolili, nebo dopustili jejich chopení se moci, Evropa žádnou odpovědnost nenese.

Obyvatelé afrických zemí velmi často a rádi zdůrazňují svoji soběstačnost (když mají to štěstí a soběstační jsou) a to, že si dnes mohou svobodně zvolit své vedoucí představitelé z jejich rasové skupiny. Co na tom, že od pádu apartheidu se jejich životní situace z ekonomického hlediska zhoršila. Lidskoprávně se sice dostali na úroveň bělochů, zachází se s nimi jako s rovnými (a je to tak samozřejmě dobře), ale bohužel se ukazuje, že je za léta apartheidu nikdo nenaučil ekonomického uvažování a nějakého odpovědného chování. Je to jistě dáno především tím, že si bílý muž myslel, že apartheid je na věky a že k této situaci, kdy by si Afričané o sobě rozhodovali sami, nikdy nedojde. A tak je nebylo třeba učit ekonomii a další sociální vědy, které jsou pro chod vyspělé společnosti tak
důležité. Jistě, že mnohé africké země mají dnes kvalifikované odborníky - soudce, lékaře, vědce. Ale smutným faktem je, že většina populace afrických zemí hluboce zaostává. Že bez pomoci vyspělých zemí a jejich humanitárních organizací, by se tam úroveň školství propadla někam na úroveň nástupu kolonizace. Tyto státy jsou vysávány svými diktátory a dalšími společnostmi tak, že tam ekonomicky strádá i zdravotnictví a další sociální služby. Znovu se objevují nemoci, které kolonizace vymýtila. Za kolonizace byla zbudována infrastruktura. Dnes mnohé země prostě nemají prostředky na budování silnic, železnice apod. A vybudování této infrastruktury stojí nemalé peníze, které ale Evropě a vyspělým zemím jednou dojdou.

Ovšem Afrika nejsou jen zbídačení obyvatelé, ale i nádherná příroda, která je druhou stranou mince. Když si představíme, kam by asi indistrializace Afriky vedla, kdyby tam vládli běloši ještě dnes, možná bychom přišli o skvosty jako národní parky Okawango, Masai Mara, Kilimandžáro apod. Zde je celkem dobře, že se odpovědnosti ve svých zemích chopili tamní obyvatelé, protože si více než my uvědomují, jaké nádhery přírody jejich kontinent skrývá. Umím si předastavit, že korporace kolonizátorů by tyto ráje dost poškodily - ať už infrastrukturou (čti zabetonováním všeho co připomíná přírodu), nebo přílišným turismem. Nejspíše by dnes Afrika měla mnoho megaměst, vybudovaných na zelených loukách, vypálených uprostřed pralesů. Je docela možné, že by se tak Afrika ekonomicky přiblížila Evropě, nebo aspoň Jižní Americe. Dalším problémem, který jde ruku v ruce se zaostalostí, je čím dál víc rostoucí natalita. Mám pocit, že čím je země chudší, tím se v ní rodí více dětí. Ale to je jen můj pocit, není to pravda. Balkánské země, stejně jako jihoamerické státy, jsou na evropské poměry chudé, ale přesto tam
nehrozí populační exploze. Na druhou stranu africké země (Sahel, rovníkové státy), Indie a její okolí jsou státy, které trpí populačním růstem tak velikým, že v těchto zemích v budoucnosti hrozí masivní expanze, nebo umírání těchto lidí. Ovšem vysělé země si musí uvědomit zásadní věc. Má-li být zachován jejich kolorit a situace v těchto zemích stabilní, musíme do budoucna odmítnout odpovědnost za ekonomické migranty z Afriky a dalších končin, s výjimkou lidí, pronásledovaných pro své vyznání, rasový původ atd. Asi jediným humánním řešením v této situaci, je obracet lodě směrem k jejich domovským končinám a migranty vracet zpátky domů, pokud neprokáží užitečnost pro Evropu (vysokoškolské vzdělání, nebo aspoń nějaké vzdělání atp.). Jelikož Evropa není nafukovací a státy Evropy prostě nemají fnanční prostředky, které by dokázaly uspokojit jak migranty, tak domácí obyvatele, když už dnes nejsou tyto země sto dát práci všem svým obyvatelům.