Pár poznámek k integraci pravice a středu

„Integrace středopravicových sil“ bude asi jedním z hitů okurkové sezóny. Asi se k tomuto tématu vrátím vícekrát, dnes jen na začátek tři poznámky.

1. Zúčastnil jsem se konference „Občanské fórum 2009“ na pozvání organizátorů celé akce, strany Věci veřejné. Lidem, kteří mi posílají maily s dotazy ohledně smyslu mé účasti, i některým spekulujícím novinářům jasně říkám, že přijmout pozvání na programovou konferenci je jedna věc, vytvářet předvolební koalici ja věc druhá a hodně odlišná. Nevidím důvod, proč nevystoupit v jednom panelu s Petrem Machem. Pokud bych začal odmítat pozvání na politicko-ideové akce s tím, že tam bude též mluvit někdo, jehož názory vesměs nesdílím (ale který přitom není antidemokratickým extrémistou), začal bych se chovat přesně podle schémat ideologické nesmiřitelnosti, která jinak kritizuji jakožto jeden z velkých neduhů české politiky.

Na Žofíně jsem to jasně řekl: je chybné odvíjet debatu o integraci od debaty o tom, „kdo s kým“. Jediný smysluplný postup vidím ve snaze v první fázi naopak zcela odsunout debatu o konkrétních stranách a lidech a odvinout vše od velmi konkrétní programové diskuse. Pojďme zjistit – v libovolném okruhu stran, jednotlivců, spolků – zda jsme schopni se shodnout na 50, 80 či 100 velmi konkrétních krocích, které by měla v prvních letech svého mandátu provést příští vláda. Pokud ano, integrujme se, tedy hledejme vhodné lidi na společné kandidátky a záruky toho, že tito lidé ony kroky pak skutečně provedou. Pokud ne, nesnažme se vybudovat „integrační“ projekt, který přinese jen další zklamání a oddálí tak perspektivu skutečné (a potřebné) změny. 

2. O integraci mluví i TOP 06 a jeho nový spojenec, hnutí Starostové a nezávislí. Přitom tito lidé reprezentují další neduh české politiky: nekonečnou tendenci ke štěpení. Považuji za fatální chybu, která předznamenala mnoho neblahých věcí, rozhodnutí Ivana Pilipa, Jana Rumla a jejich spojenců nechat se na přelomu let 1997 a 1998 vyštípat z ODS, rezignovat na budování vnitrostranické opoziční platformy a založit novou stranu. Měli pak různé následovníky, jen se jednalo o menší a menší strany. Cestu změny zakládal bývalý místopředseda Unie svobody. Blíže k nám ex-předsedkyně SNK Evropských demokratů, která založila Evropskou demokratickou stranu, zatímco vlivnou osobou v pozadí projektu Starostové a nezávislí je jeden z bývalých místopředsedů nejprve ED a pak SNK ED. A nyní? Jeden z nejvlivnějších lidovců odchází z rodné strany a zakládá novou...

Tento postup je přesným opakem integrace. Proč Miroslav Kalousek nepřesvědčil Karla Schwarzenberga, aby vstoupil do KDU-ČSL a pomohl mu z ní vybudovat českou CDU, o které svého času snil Josef Lux? Proč si myslí, že bude umět „prodat“ novou stranu statisícům voličů, když nebyl s to přesvědčit pár desítek tisíc svých dlouholetých spolustraníků? Nebo jinak: proč Karel Schwarzenberg nepřišel s projektem sloučení toho, co zbývá ze Strany zelených, s KDU-ČSL, jehož by byl tváří i garantem? Koneckonců Martin Bursík býval členem KDU-ČSL... Možných konstruktivních (integračních) scénářů je řada, ovšem založení nové strany při zachování stran již existujících je tím jediným špatným. 

3. O integraci mluví i ODS. Je paradoxní, že ODS zároveň vyzývá středopravicové subjekty na české politické scéně k integraci ve jménu boje proti levici... a na evropské úrovni zakládá frakci v Evropském parlamentu, která dezintegruje evropskou pravici (a oslabuje ji vůči evropské levici).

Obě věci úzce souvisí. Jeden z důvodů, proč se ODS stále ještě nepodařilo vyluxovat všechny středopravicové hlasy, je právě její neschopnost být důvěryhodným konstruktivním hráčem v Evropské unii. Je logické, že strana, která se kvůli svému euroskepticismu raději posadí v Evropském parlamentu vedle bratrů Kaczynskych než vedle Donalda Tuska, vedle britských konzervativců raději než vedle německé CDU, francouzské UMP či španělské PP, není schopna oslovit všechny voliče, kteří se v České republice hlásí k pravici a středu. Roztříštěnost a nevyzrálost středopravicové alternativy udržuje ODS v iluzi, že všechno dělá vlastně dobře. Je otázkou času, kdy ji voliči vyvedou z tohoto omylu.