„Pana prezidenta si od cizáků rozvracet nedáme!“

Nedávno se v Irsku Václav Klaus nechoval jako prezident na státní návštěvě, ale jako euroskeptický aktivista. Jako českého občana mne to příliš netěší (měl tam jet soukromě a za své peníze), ale jako zastánce politické integrace v EU to beru. Stejně tak není diplomatické, když hlava státu veřejně uráží partnerské země a organizaci, jejímž jsme členem na základě své svobodné vůle. Ale prosím, máme prezidenta – intelektuálního provokatéra. Je však velmi, ale opravdu velmi nedůstojné, když se před reakcemi na své provokace schovává za majestát funkce prezidenta republiky.

Přesně toto Václav Klaus a jeho zastánci soustavně předvádějí. 

Reakce na ostrou výměnu se skupinou europoslanců na Pražském hradě: „Jak si to ti cizáci dovolují mluvit s českým prezidentem?!“ Ale europoslanci se nepohádali s českým prezidentem – nýbrž s politikem, který například myšlenku, se kterou se většina z nich ztotožňuje, vydává za nejnovější verzi totalitarismu. 

Francouzský prezident vyjádří politování nad tím, že na budovách našich státních úřadů nevlaje vlajka EU (což samozřejmě je průhledným šťouchancem do Václava Klause): „Co si to ten Francouz dovoluje, rýpat nám do prezidenta?!“ Ale Sarkozy nerýpe do našeho prezidenta, rýpe do politika, který například jeho nedávnou iniciativu dal do souvislosti s Mnichovem. 

Václav Klaus hraje na to, že se mnoho lidí, byť s ním jinak nesouhlasí, ztotožní s úvahou „náš prezident sice říká nesmysly, ale vadí mi, aby mu to říkal nějaký cizinec“. Psychologicky je tato úvaha zcela pochopitelná. Snad každý, kdo alespoň chvíli žil v zahraničí, zná situaci, když hájí svou zemi i ve věcech, za kterou by ji sám doma ostře kritizoval. Ale tato logika nikam nevede a už vůbec ne, když je této přirozené vlastenecké reakce cynicky zneužíváno někým, kdo si z prezidentského úřadu udělal tlampač a štít pro šíření svých osobních provokativních názorů. Navíc je to další doklad toho, jak těžké je pro některé lidi pochopit, že náš vztah vůči Evropské unii není vztahem „my“ – „oni“, ale „my“ – „my společně s dalšími Evropany“. 

Aby bylo jasno: až Hrad zveřejní originální přepis jednání s europoslanci, milerád uznám, že chování bouřliváka „rudého Danyho“ na Pražském hradě bylo nezdvořilé a nevhodné. Rovněž si myslím, že Sarkozyho výlev nad absencí evropských vlajek v České republice byl zbytečný. Ale je naprosto nesmyslné – a nefér, abych použil oblíbené slovíčko pana prezidenta – z těchto anekdot dělat klacek na Evropskou unii jako takovou a vyvozovat z nich urážlivé paralely s protektorátem či sovětskou okupací. 

Kdyby se podařilo debatu o Evropské unii vymanit z uražených reakcí typu „co si to na nás ti cizinci dovolují“ a z paranoidního srovnávání se všemi traumaty našich národních dějin, byl by to velký krok vpřed. Možná bychom se dostali ke skutečným problémům a ke skutečným rizikům evropské integrace. Bohužel tuším, že diskuse pod tímto článkem opět dokáže, že k takovému posunu k racionální debatě máme ještě hodně daleko...