ODS v Bruselu: ouzká cesta k prozření?

Mnohokrát jsem v uplynulých letech poukazoval na to, že ODS se svou politikou v rámci Evropské unie stává „kůlem v plotě", čímž oslabuje český vliv v Unii. A že tedy právě strana, která se ráda ohání „obranou národních zájmů", svou politikou aktivně přispívá k tomu, aby Češi v Bruselu hráli slabší roli, než by se patřilo. Zavržením této politiky byl odchod europoslanců ODS ze středopravicové frakce EPP do nové „eurorealistické" frakce s britskými Konzervativci, polskou stranou PiS a pár obskurními spojenci z jiných zemí. Někteří tuto kritiku považovali za hysterické „antiíodéesáctví". To se nyní zřejmě přeneslo i na samotného šéfa europoslanců z ODS, Miroslava Ouzkého.

Rozeberme si, co dnes europoslanec Ouzký říká v rozhovoru pro Respekt (č. 2/2010, rozhovor s K. Šafaříkovou).

„Lepší než zakládat nevýznamnou skupinu bylo zůstat u lidovců ve frakci EPP-ED, která byla a je nejsilnější skupinou v europarlamentu. Očekávání bylo někde okolo 120 členů, dnes má ECR 54. To mluví za vše."

Těžko jednodušeji vystihnout chybu ODS lépe, než to Miroslav Ouzký činí v první větě. (Více jsem o tomto tématu již psal zde.) Je ale neuvěřitelné, že na to přišel až teď.

Omlouvat to předvolebními nadějemi na 120 členů je buď projevem naprosté neznalosti evropské politiky nebo trapnou výmluvou. Od začátku bylo jasné, že skupina ECR bude stát především na poslancích ze tří stran: britských Konzervativců, polské PiS a české ODS. I kdyby každá z těchto stran ve volbách dosáhla skvělých (a zcela nepravděpodobných) 40%, znamenalo by to maximálně zhruba 60 křesel v EP. Jak se stratégové z ODS chtěli dostat až na 120?!

„Zda to byla chyba, to se ukáže později. Možná po dalších eurovolbách ECR významně posílí. Já se ale obávám, co udělají toryové, pokud vyhrají parlamentní volby v Británii."

Zaprvé: kde jsou volební rezervy, ve které by skupina ECR mohla doufat, aby po volbách v roce 2014 „významně posílila"? Už si zase pan Ouzký od někoho nechává namluvit potenciál 120 poslanců[1]?

Zadruhé: jak je možné, že ODS dochází až teď, že pro britské Konzervativce může být dobrodružství s česko-polskými eurofoby zajímavou hrou, když jsou v opozici, ale stává se přítěží ve chvíli, kdy strana převezme vládní odpovědnost? Bylo rozumné se takto Britům vydat všanc? Protože pokud se ECR rozpadne, pro Konzervativce (budou-li navíc v tu chvíli vládní stranou) nebude problém se výhodně dohodnout s EPP na nové formě začlenění. Za to na ODS s otevřenou náručí nikdo čekat nebude...

„Ta frakce je strašně zranitelná zevnitř, protože má nejmenší počet nutných delegací, takže odchod dvou lidí ji může zlikvidovat. Tam by stačilo, aby Cameron přestal zviklané jednotlivce přemlouvat, aby zůstali - což si umím představit, že udělá."

Opět: copak Miroslav Ouzký a jeho spolustraníci toto nevěděli dopředu? Že celá frakce ECR bude stát na vratké podpoře několika podivných jednotlivců a politických subjektů bylo jasné - vzhledem k pravidlům sestavování frakcí v Evropském parlamentu - již dlouho před volbami.

„Komunikace uvnitř frakce je mnohem jednodušší a otevřenější, protože jsme menší rodina. Také kdykoli chci mluvit na plénu, dostanu prostor, protože přidělování času v plénu zvýhodňuje silně zastoupené strany v menších frakcích. Nicméně ovlivnit reálně politiku? To mohou jen ti největší, ne my."

Ani toto snad nebylo jasné předem? S až odzbrojující upřímností tu europoslanec Ouzký odhaluje samotnou podstatu kalkulu ODS: pro ego a dobrý pocit europoslanců ODS to byla atraktivní změna (prosadit se v konkurenci velkého klubu vyžaduje více práce a politického umu). Avšak z hlediska míry reálného vlivu na práci Evropského parlamentu to byla jasná ztráta. Jinými slovy: ODS si raději notuje s pár spřízněnými dušemi v euroskeptickém koutě, než aby reálně ovlivňovala evropskou politiku. Probíhající „grilování" kandidátů na eurokomisaře je toho pěkným příkladem: po frakci ECR není v této souvislosti ani vidu, ani slechu.

„A pak, mluvení v plénu nevyváží přerušení kontaktů s Německem, které je naším nejbližším partnerem ze staré Evropy. Když se stavíme za auta, český chemický průmysl, vodu, tak se u jednacího stolu vždycky potkáme s Němci, Brity naše problémy vůbec nezajímají. A teď ta komunikace vázne. Zájem Němců podpořit Čechy se blíží nule, protože už nejsme nejen spolustraníci, ale ani kolegové z frakce."

Konečně! Snad poprvé od roku 1998 představitel ODS veřejně uznává, že orientace na Velkou Británii je z hlediska zájmů ČR nesmysl založený na zbožných přáních a na popření geopolitické situace, politické, kulturní a sociální reality naší země a celého středoevropského regionu. Kéž by pan Ouzký začal do ODS, která již deset let jen papouškuje Václavem Klausem upravené britské euroskeptické teze, přinášet alternativní pohled na EU a na naše zájmy v ní...

Doposud se pnutí v ODS jevilo jen jako série osobních střetů, resp. bezobsažné přetahování několika partiček o ovládnutí strany. Že by se konečně začal otevírat i střet o obsah politiky, o ideologické vymezení ODS na evropské politické scéně? To by byla nečekaně dobrá zpráva pro středopravou část naší politické scény. Avantýry ODS v Evropském parlamentu totiž nejsou jen problémem ODS: obecně oslabují český vliv v „Bruselu" a prakticky z evropské politické scény vygumovaly český nelevicový pohled na současné problémy. Držme proto Miroslavu Ouzkému palce, aby se mu teď podařilo své (pozdní) bruselské prozření přetlumočit svým kolegům na Jánském vršku. A aby je on a jeho strana dotáhli do logického konce: až k celkovému přehodnocení evropské doktríny, kterou se zaklínali posledních deset let.

[1] V roce 2009 získali Konzervativci 27,7%, PiS 27,4% a ODS 31,45 - což jsou vesměs velmi dobré výsledky, dosažené stranami bez přímé vládní odpovědnosti. Lze rozumně očekávat, že v roce 2014 budou jejich volební výsledky dvojnásobné ?! Skupina je dnes přitom tvořena z 90% poslanci těchto tří stran.