O co hraje TOP09?

Jakmile začalo být jasné, že spojenectví ODS, TOP09 a VV bude mít přes 115 hlasů, přirozená reakce snad všech pozorovatelů (ale i lídra ODS) byla jednoznačná: toto je budoucí středopravicová vládní koalice. O to podivněji působí, že vzápětí začal zaznívat disonantní hlas ze strany TOP09. Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek se okamžitě začali do Věci veřejných ostře trefovat.

Je to opravdu zvláštní: kampaň skončila, čísla jsou jasná, politicky logický půdorys koalice jen jeden... A místo aby z tábora budoucí koalice zaznívala jen konstruktivní slova o společné odpovědnosti a o ruce podané ke spolupráci či maximálně úvahy o programovém vymezení a „červených linií“ pro vyjednávání o vládě (tedy to, co zaznívalo z ODS a VV), z TOP09 se snesla snůška ostrých útoků na budoucího partnera. Dozvěděli jsme se, že pro lídry TOP09 jsou VV „noční můra“, že pochybují o tom, že je to vůbec politická strana, že absolutně netuší, co jsou zač a co chtějí. A dokonce že se bojí, že z Věcí veřejných bude „veřejná dražba“. Když k tomu přidáme Kalouskovo poučování a pošklebování se nad nezkušeností lidí z VV, tak opravdu nevím, co by měli lídři TOP09 dodat, aby ještě více pouráželi někoho... s kým by se měli zítra dohodnout a pak čtyři roky sedět ve vládě!

Nejprve pár slov k obsahu. Ano, Věci veřejné jsou novou a proto v mnohém zatím nepředvídatelnou stranou. Ano, ideologicky není tato strana zatím usazena. Ano, je tu jistá míra nečitelnosti i řada otazníků. Ale co se týče „standardnosti“ a průhlednosti, opravdu nevidím, v čem by TOP09 mohla dávat VV jakékoli lekce. I TOP09 je projekt, který byl založen „shora“, manažersky. I u něj se lze dohadovat o finančním zázemí a o motivaci jeho štědrých sponzorů. A oč TOP09 vede nad VV v „čitelnosti“, o to též vede v „profláknutosti“... Nemluvě o (ne)čitelnosti a (ne)předvídatelnosti dosavadní politické kariéry jejího předsedy.

Člověk by mohl povolební reakce TOP09 na VV alespoň trochu pochopit, kdyby úspěch „Véčkařů“ a jejich nezbytnost pro eventuální středopravicovou koalici byly bleskem z čistého nebe. Ale to, že se VV do Poslanecké sněmovny na 95% dostanou, bylo jasné již minimálně měsíc. A všem, kdo spekulovali o možné koaliční vládě kolem ODS, bylo jasné, že bez VV to nepůjde. Včetně Petra Nečase, který v předvečer voleb popřál hodně štěstí právě předsedům TOP09 a VV. Že by to v celé republice nevěděli jen pánové Schwarzenberg a Kalousek? Jelikož to není při jejich zkušenostech možné, je na místě se ptát, proč řeší otázku, co jsou a co chtějí VV až po volbách. Opět: Petr Nečas a další lidé z ODS s VV před volbami komunikovali. Proč to TOP09 nedělala? Nebo je její dnešní tvrzení, že VV jsou pro ni zcela neznámý fenomén, jen ryze účelové?

Nabízí se řada vcelku banálních vysvětlení, proč TOP09 na VV takto útočí: snaha zahnat je do kouta a vylicitovat si tak co největší podíl na moci v rámci budoucí koalice. Kalouskova pomsta za to, že jej VV v kampani označily též za „dinosaura“ či jeho nechuť k jejich programu (např. omezení poslanecké imunity, zatímco on vždy byl jejím velkým zastáncem) i k některým osobám, které jsou s VV spojeny (Josef Zieleniec, proti kterému Kalousek vždy bojoval, zejména v dobách vzniku Čtyřkoalice; další příchozí z SNK-ED, se kterými má zase nevyřízené účty partner TOP09, hnutí STAN). Nebo jen starý lidovecký reflex mlátit více do koaličních partnerů než do opozice?

Doufejme, že něco takového – nebo jiná relativně povrchní motivace – je skutečnou příčinou podivného zahájení vnitrokoaliční komunikace ze strany TOP09. A že nenadělalo mnoho škody pro vznik a další fungování středopravicového tábora. Nemohu se však zbavit dojmu, že zejména Miroslav Kalousek by takto nepostupoval, kdyby za tím nebylo něco „většího“.

Nemohu se zbavit dojmu „déjà vu“. V roce 1998 měla potenciální koalice ODS, KDU-ČSL a US 102 hlasů. V první fázi všichni čekali, že (jakkoli to bude pro všechny zúčastněné znamenat hodně přemáhání) opět vznikne středopravicová koalice. Jan Ruml, tehdejší předseda US, to považoval za natolik samozřejmé, že bez váhání odmítl Zemanovu velkorysou nabídku na středolevou vládu vedenou Josefem Luxem, a čekal, až mu Václav Klaus zavolá, aby zahájil jednání o koalici. Ruml na ten telefonát čeká dodnes... A místo středopravicové vlády vznikla „opoziční smlouva“.

Dnes leží na stole evidentní možnost koaliční vlády s většinou 118 hlasů. Ale lze chápat, že se někomu tato varianta nelíbí (podobně jako v roce 1998 někomu vadila „stodvojková“ vláda). Jak se jí zbavit? Jednoduže: tím, že začnete masírovat veřejnost vysvětlováním, že středopravicové spojenectví nemá v PSP 118 hlasů, ale jen 94 (ODS+TOP09), protože s VV se nedá počítat, jsou takové či makové, atd. A pak přijdete s nějakým úžasným rešením na zcela jiném, politicky nepochopitelném, ale pro někoho výhodném půdorysu...

Doufám, že jsem v těchto pocitech zcela vedle a že nikoho nic takového ani ve snu nenapadlo. A i kdyby napadlo, že mu to nově zvolení poslanci ODS, TOP09 a VV zkrátka nedovolí. Snad se pak můžeme těšit, že nám již zanedlouho bude Miroslav Kalousek vysvětlovat, jak jsou Věci veřejné skvělým partnerem...