Naši ministři v Bruselu

Od 1. ledna 2009 bude Radě ministrů Evropské unie (tedy jedné z nejdůležitějších institucí EU) předsedat zástupce České republiky. Má-li mít dostatečnou autoritu vůči svým partnerům, nejenže by se této role měl vždy chopit ministr osobně, ale měl by také mít dostatečnou zkušenost s tím, jak to v Radě chodí, znát se s většinou svých 26 kolegů, mít přehled o tématech, kterými se Rada v poslední době zabývala. S ohledem na blížící se předsednickou roli proto platí dvojnásob, že naši ministři by se měli účastnit všech zasedání Rady. To platí i obecně, bez ohledu na předsednictví. Chtějí-li účinně prosazovat zájmy České republiky, měla by pro ně účast na zasedáních Rady být samozřejmostí. Podívejme se tedy, jak na tom byli naši ministři v Radě EU s „docházkou“ od ledna do půlky listopadu 2008.

Ne všech ministrů se Rada EU týká. Vzhledem ke kompetencím unie nejčastěji zasedají ministři zahraničí a evropských záležitostí, dále pak ministři financí, zemědělství, průmyslu, dopravy, vnitra, spravedlnosti, sociálních věcí a školství.

Dvojice Alexandr Vondra a Karel Schwarzenberg se svým evropským povinnostem věnují naplno: vicepremiér pro evropské záležitosti má účast ve sledovaném období stoprocentní, ministr zahraničí chyběl na 2 zasedáních z 16. Mezi „premianty“ se dále řadí ministři Liška (účast 4/4) a Nečas (3/3).

Seznam absentérů začíná ministry Gandalovičem (7/9), Langerem (4/6) a Kalouskem (5/8). Padesátiprocentním absentéry jsou ministři Pospíšil (3/6) a Říman (2/4). A kdo měl účast pod 50%? Ministři Bursík a Řebíček, shodně s 2 absencemi ze 3 zasedání, která se jich týkala.

Jak celkově ohodnotit tuto bilanci našich ministrů? Stručně řečeno: nic moc. Srovnejme je s jejich francouzskými a švédskými protějšky (země, které předsedají před a po nás): jejich ministři financí či životního prostředí kupříkladu nechyběli ani jednou. Euroskeptik namítne, že ježdění do Bruselu či Lucemburku je stejně jen zbytečné utrácení peněz. Není tomu tak. Pro náš vliv v Evropské unii je zcela zásadní, aby naši ministři byli v Radě vidět a slyšet.

Samozřejmě, tento přehled absencí je jen kvantitativní sondou do práce našich ministrů v EU. Mnohem důležitější je, co tam naši ministři dělají a říkají, jak dobře jsou připraveni, jak účinně se jim daří se prosadit. Ale to si asi budeme muset počkat na paměti někoho z našich diplomatů v Bruselu... Avsak již účast samotná nám napovídá, jak vážně ten který ministr bere svou evropskou odpovědnost, tj. především svou odpovědnost za postavení a pověst České republiky v Evropské unii.