Falešné a skutečné problémy s přímou demokracií typu VV

Mnohá média se v uplynulých dnech opakovaně pozastavovala nad skutečností, že Věci veřejné (VV) chtějí o koaliční smlouvě nechat rozhodnout své registrované příznivce v on-line referendu. A někteří komentátoři i politici mají tendenci to vydávat za příklad jejich nečitelnosti a nespolehlivosti jakožto politického partnera. Tento argument je nefér. Ale na druhou stranu pomíjí jeden skutečně problematický prvek vnitřního fungování VV, na který by se naopak partneři, novináři i občané Johnovy strany ptát určitě měli.

Je normální, že strany dojednané výsledky koaličních jednání předloží ke schválení kompetentnímu stranickému orgánu. Upřímně řečeno nevidím velkého rozdílu mezi tím, když nějaká strana nechá koaliční smlouvu schválit svými členy či registrovanými příznivci nebo užším orgánem reprezentujícím členskou základnu. Výsledek on-line referenda VV se mi nejeví o nic méně vypočitatelným, než třeba svého času hlasování Republikové rady US-DEU, když se tato strana rozhodovala, zda (ne)vstoupit do Špidlovy vlády. A svým způsobem považuji dnes za větší riziko pro rodící se koalici kongres ODS než on-line referendum VV.

Jsou tu však dvě podstatná „ale“, na která by se média měla představitelů VV ptát.

Zaprvé technická, leč důležitá otázka: jsou VV schopny garantovat, že on-line referendum „véčkařů“ je dokonale zabezpečené proti jakékoli manipulaci, ať už by přicházela zvenčí či z lůna strany?

Zadruhé zcela zásadní politická otázka. Půjde vedení VV do svého stranického referenda s jasným názorem a sváže svůj osud s výsledkem? Jinými slovy: osloví vedení strany své „véčkaře“ s přesvědčivou argumentací pro schválení koaliční smlouvy, s naléhavou výzvou k její podpoře a se závazkem, že vedení strany složí své funkce, pokud jim členská základna neschválením dojednané koaliční smlouvy vysloví nedůvěru? Pokud se k tomu vedení VV postaví takto, není důvodu, proč by jejich budoucí koaliční partneři měli pochybovat o jejich důvěryhodnosti.

Tato otázka se váže k zásadnímu problému, se kterým se VV budou muset jednoho dne vyrovnat: tj. k vyjasnění jejich pojetí přímé demokracie, se kterou tak rádi operují. Z jejich dosavadní rétoriky není totiž jasné, zda vnímají přímou demokracii jako nástroj k prosazování svých předem definovaných politických postojů či naopak jako způsob, jak se zbavit odpovědnosti za jejich formulaci a prosazování (a de facto tak maskovat absenci politického programu). Jinými slovy: chtějí VV organizovat referenda, do kterých půjdou s jednoznačnou kampaní pro „ano“ či „ne“? Nebo chtějí řídit stát s tím, že k důležitým problémům zorganizují referendum, zachovají v něm neutralitu a vezmou pak za svou tezi, která v něm zvítězí? To je zcela zásadní rozdíl... Jsou to dvě zásadně odlišná pojetí politiky a budoucí vládní strana by měla jasně vysvětlit, ke kterému z nich se hlásí. Interní referendum „véčkařů“ o koaliční smlouvě k tomu bude dobrou příležitostí.