Vláda Petra Nečase nastoupila do Strakovy akademie jasně vymezenými prioritami, kterými byly deklarovány především úsporný státní rozpočet a boj s korupcí. I přesto, že tyto dvě věci spolu neoddělitelně souvisí, budu se nyní zabývat pouze problematikou výše státního rozpočtu, resp. jeho deficitu. Tato vláda po svém nástupu slovy ministra financí Kalouska provedla „tupé škrty“, avšak bohužel jsem, ani po více než dvou letech úřadování této vlády, nezaznamenal nějaké výraznější „ostré škrty“. Vesměs se jednalo pouze o drobnější úsporná opatření, nebo pouhá prohlášení o snižování počtu ministerstev.
Vnímám jako velkou chybu, že tato vláda promarnila politický kapitál, který měla po posledních volbách do Poslanecké sněmovny, který se týkal zejména šance na zásadní reformy skladby státního rozpočtu, kterým lidé v těchto volbách ve své většině dali zelenou. Místo systémového hledání úsporných opatření a relativně optimálního a stabilního daňového systému s jasným výhledem do budoucna v médiích létají cifry výše DPH. Uvedená výše sazby DPH se nemění jen z roku na rok, ale dle mediální prezentace téměř z týdne na týden.
V souvislosti s dosud neschváleným návrhem státního rozpočtu na rok 2013 a s tím související úsporností či naopak neúsporností tohoto návrhu se vedou obsáhlé diskuze. Z odpovědných míst neustále slýcháváme, že tento návrh rozpočtu je úsporný, ale stále v předkládaných návrzích je plánován deficit ve výši kolem 100 miliard korun. Sice je možné, že navrhovaný deficit splní jedno z maastrichtských kritérií, (podíl deficitu státního rozpočtu na HDP menší než 3 %), avšak soukromě se domnívám, že i pro objem veřejných financí je tato částka děsivá. Je třeba zamyslet se nad tím, jak sestavit úspornější rozpočet.
Musím připomenout, že státní rozpočet není otázka pouze jednoho roku a stát by měl mít jasnou představu o rozpočtovém výhledu i pro další období, přičemž v tomto výhledu by se měl alespoň v základních parametrech shodnout s opozicí, aby po každých parlamentních volbách nedocházelo například ke změně daňové struktury a k výraznějším změnám výše daňových sazeb. V souvislosti s tím by si exekutiva po dohodě s většinou opozice měla položit zcela zásadní otázku, tedy jaké role má stát v jednotlivých oblastech veřejného života vlastně plnit. Tyto role a úkoly státu by měly být jasně vymezeny kompetencemi státních orgánů, které jsou upraveny v příslušných zákonech. Následně by tyto kompetence měly být vykonávány pokud možno co nejefektivněji relativně dobře zaplacenými lidmi, kteří by měli podávat odpovídající výkony. Až následně je možno diskutovat o zániku či slučování ministerstev a jiných organizací veřejné správy.
Pokud totiž nebude proveden onen první krok a dojde pouze například ke sloučení dvou ministerstev, pak k faktické úspoře nedojde, neboť kompetence zůstanou a vytvoří se pouze jeden „superúřad“, přičemž nároky na personální s tím související technickou (budovy, energie, apod.) vybavenost fakticky zůstanou a řekněme si upřímně, náklady za sloučení (nové označení budov, hlavičkové papíry, vizitky, zajištění kompatibility systému, atd.) převýší úspory za plat ministra a jeho několik náměstků, v lepším případě i vedoucích sekcí či odborů. Pravdou je, že mediálně to bude působivé, ale fakticky k velké úspoře ani z dlouhodobého hlediska nedojde.
Závěrem si dovolím shrnout, že pokud tedy opravdu chceme „malý“, levný a hlavně efektivní stát, je třeba nejprve provést změnu příslušné legislativy s pohledu kompetencí jednotlivých orgánů státní správy. Samozřejmě nejsem až tak naivní, aby si myslel, že se to může stát ve všech oblastech přes noc a je mi jasné, že postižené agendy budou chrlit stovky a tisíce stran dokumentů, proč zrovna ta která kompetence (a s tím související úřednická místa) je naprosto nezbytná pro další chod tohoto státu. Je jasné, že vláda, která by toto opatření provedla, by musela mít velký kus odvahy. Ale platí jedna modrost, že nejvíc si obvykle vyčítáme to, co ani nezkusíme.
Myslím, že pokud by toto opatření bylo provedeno v konsensu s konstruktivní opozicí, pak by do budoucna mohlo znamenat nejen vyrovnané rozpočty a možnost využít prostředky například na výstavbu dálnic a další investiční projekty, či pomoc opravdu nezbytně nutně potřebným, ale rovněž by tímto krokem mohlo dojít alespoň k částečnému odbyrokratizování života v naší zemi.
