Obrněné automobily Austin v Rusku ( závěr )

Dostavba a přepracování Austinů v časech Ruské republiky a občanské války v Rusku a jejich použití různými zeměmi a stranami konfliktů

Předchozí díl

Ruský Austin (Putilovskij)

Mimo dodávek již obrněných vozidel Austin 2. série mělo být na podzim 1916 dodáno 60 ks šasi nákladních vozidel Austin 50HP 1,5 t, určených k obrnění v Putilovském závodě v Petěrburgu během let 1916-17 s tempem 10 ks vozidel měsíčně. Dodávka se však zpozdila a také byl Putilovský závod byl plně vytížen výrobou dělostřeleckých zbraní a komponentů pro námořní lodě a výrobu omezily i stávky, které probíhaly během únorové revoluce a prakticky ještě půl roku po ní. Výroba se rozběhla až po jeho znárodnění (9. ledna 1918 - greg. kalendář), kdy Rudé gardy/DRRA nutně potřebovaly obrněné jednotky pro podporu bolševické revoluce. První stroje vyjely s továrny v dubnu 1918 a po vyrobení 15 ks byla výroba převedena do Ižorské železárny v Kolpině (dalších 33 ks). Na původním šasi byla vyměněna zadní náprava za silnější z vozidla Russo-Balt D 24/40. Nejviditelnější změnou bylo umístění věží diagonálně, pro větší příčnou stabilitu vozidla, zvýšení komfortu střelců a kruhového obstřelu. Pancíř byl z Ižorské železárny o tloušťce 8 mm (střecha 5 mm) byl zevnitř oblepen kůží proti odletujícím úlomkům při zásazích a byla přidána druhá nádrž. Vzhledem k nedostatku pancéřového skla byly průhledy kryty šikmými ocelovými listy. Výzbroj, osádka, rozměry a hmotnost zůstaly stejné jato u Austinů 3. série.

Ruský Austin (zleva doprava)obr. 1 - vlevo Austin 2. série, vpravo Ruský Austin; obr. 2 Ruský Austin jako památník

Austin-Kegresse

Z důvodu omezené průchodnosti ve specifickém ruském terénu pro kolové OA a jejich snížené možnosti působení mimo zpevněné komunikace, zadalo v roce 1916 ruské velení výrobu 5 ks polopásových OA na bázi vozidla Austin HP 50 1,5 t. Vyrobeno bylo však pouze 1 vozidlo se zadním pásovým podvozkem konstrukce prap. A. A. Kegresse, majícího s tímto pohonem zkušenosti z předválečných a válečných testů a výroby neobrněných kolo a lyžo-pásových vozidel (Mercedes, Packard a Russo-Balt), již sloužících v ruské armádě. Zadní podvozek se skládal s dvou hnacích a čtyř pojezdových kol nesoucích gumový pás. Pancéřová nástavba byla po několika zkušebních přestavbách téměř totožná s Austiny 2. série. Další výroba pokračovala až v letech 1919-20 dvanáctikusovou sérií. Tato vozidla měla nástavbu s diagonálně umístěnými věžemi s parametry ruského Austina, vozidlo při délce 6000 mm, šířce 2130 mm a výšce 2680 mm mělo bojovou hmotnost 5900 kg. Max. rychlost, bez ohledu na terén, byla 25 km/h a dojezd 100 km.

Austin-Kegresse (zleva doprava)obr. 1 - prototyp při zkouškách (verze s korbou); obr. 2 sériový stroj Ukrajinec

Použití, uživatelé

Jak už je výše uvedeno, během Velké války byla vozidla primárně zařazována do autokulometných čet (později čet obrněných automobilů), v případě potřeby slučovaných do rot, pro podporu pěších a jízdních jednotek, průzkum, zastavování průlomů a pronásledování nepřítele. Během války, v důsledku ztrát a chaosu v ruské armádě operovaly i jednotlivě. Vozidla se účastnila občanské války v Rusku na různých stranách konfliktu, potlačování pokapitulačních nepokojů a rudých republik v Německu, sovětsko-polské války, potlačování "bachmačského povstání" a poslední uloženkový kus zajal v pevnosti Modlin Wehrmacht při útoku na Polsko v roce 1939.

obr. 1 Rakousko-uherský Austin 3. série; obr. 2 Lotyšský Austin 2. série "Zemgalietis" (po modernizaci); obr. 3 Polský Austin-Kegresse

Mezi známé uživatele, mimo ruské imperiální armády, tedy patří - bolševické jednotky/SSSR (poslední vyřazena v roce 1931-2), ruské protibolševické jednotky (? ks), Polsko (více než 7 ks všech typů - zčásti ukořistěná, zčásti dodaná Velkou Británií), Německo (minimálně 4 ks - ukořistěná), Finsko (2 ks - ukořistěná Rudým gardám), Lotyšsko (1 ks - po Děnikinových jednotkách), Čs. legie na Rusi (min. 2 ks - ukořistěná), Rakousko (1 ks - ukořistěné, vyřazeno 1935), Mongolsko (darované 2-3 ks), Estonsko (2 ks - ukořistěná), Rumunsko (1 ks - ukořistěné). Dále již zmiňovaná vozidla, nedodaná do Ruska, ve Velké Británii a Japonsku.

Článek byl původně napsán pro www.valka.cz