Sovětsko-japonské poměřování svalů II. - Nomonchan/Chalchyn-gol 1939

Po několikaměsíčním relativním klidu byl japonskou stranou vybrán druhý zkušební prostor - sporné území u řeky Chalchyn-gol pod horou Nomonchan-burd-obó v oblasti Barga s příhodnějšími logistickými podmínkami pro japonské jednotky

Díl první ....

Klid byl však pouze relativní - japonskou stranou bylo na území Mongolska a SSSR v roce 1938 a na počátku roku 1939 vysláno okolo 1700 agentů, mající za úkol sabotáže vojenských zařízení a komunikací a likvidaci důstojníků DRRA. Po zkušenostech od jezera Chasan byl vybrán sporný koridor s lepší logistickou přístupností - železnice z japonské strany (Cha-lung-er-šan) končila 120 km od bojiště a zpevněná komunikace 60 km. Z mongolské a sovětské strany končilo železniční spojení 750 km a zpevněné komunikace prakticky neexistovaly. Primární cil byl obsazení Mongolské lidové republiky a tím zmenšení vlivu SSSR na Dálném východě.

11.5.1939 byl japonskou stíhačkou nad oblastí sestřelen sovětský průzkumný Polikarpov R-5, který měl ověřit hlášení pastevců o přítomnosti japonské jízdy na plošině Nomon-Khan Burd-Obo (15 km za hranicemi Mongolska). Sovětské velení do oblasti proto posílá 15. jízdní pluk s podporou obrněných automobilů na průzkum situace, která objevuje na výšině Dungur-Obo příslušníky 8. pluku bargutské jízdy a nastává první přestřelka. Po hlášení velitelů o konfliktu jsou aktivovány další jednotky na obou stranách a začínají se rozhořívat větší střety zatím dorazivších předvojů jednotek. Po několika relativně poklidných dnech japonské jednotky (mající přesilu zhruba 2:1) 28.5. vytláčí útokem sovětsko-mongolské jednotky do vnitrozemí. Situaci zvrátí v noci dorazivší autokolona s příslušníky 149. střeleckého pluku a dopoledne  japonské jednotky ustupují zpět do Mandžuska. Na zemi nastává relativní klid, do oblasti obě strany stahují dostupné jednotky, ale ve vzduchu se rozhoří tvrdé boje mezi letouny sovětského 22. stíhacího a 70. kombinovaného leteckého pluku a 10. a 24. Sentai na straně japonské. Po vysokých ztrátách na sovětské straně jsou do oblasti staženy 19., 23. a 56. stíhací pluk a na pozici velitele oblasti vystřídá 6.6.1938 odvolaného N.V. Feklenka G.K. Žukov. Japonská strana posiluje vzdušné síly 1., 11. a 61.  Sentai.

Další kolo pozemních bojů

2.7. začal japonský útok na horu Bayn-Cagan a souběžně s ním útok na východním břehu Chalchyn-gol za podpory asi 130 tanků. Po počátečním ústupu před přesilou jsou po nasazení Žukovem zřízených mobilních záloh, tvořených 8. a 11. tankovou brigádou 5.7. u Bayn-Cagan Japonci donuceni k ústupu do původních pozic. Nepomohl ani rozkaz gen. M. Yasuoky na zničení pontonového mostu, jež měl donutit bojovat japonské vojáky do posledního muže. Do 12.7. zahájila japonská strana ještě několik neúspěšných útoků. Obě strany začínají znovu posilovat jednotky. 

Před sovětsko-mongolskou srpnovou ofenzívou  jsou útočníci schopni nasadit 35 pěších praporů, 20 jezdeckých eskadron, 550 děl a minometů, 2255 kulometů, 498 tanků, 346 obrněných automobilů a 581 letounů. Na japonské straně bylo k obraně připraveno 25 pěších praporů, 17 jezdeckých eskadron, 345 děl a minometů, 1238 kulometů, 120 tanků, 105 obrněných automobilů a 450 letounů, většinově umístěných v polních opevněních.

Ofenzíva začíná v 6 hodin a 15 minut 20.8.1939 dělostřeleckým přepadem a leteckými útoky a pro japonské jednotky je šokem. Žukovovi jednotky aplikují "Teorii hlubokého průniku" - mobilní a obrněné jednotky provádí průlomy slabých míst obrany a obkličují japonské jednotky. 26.8. byla 6. japonská armáda většinově obklíčena. Tuhé boje však trvají ještě do 31.8., Japonci totiž bojují do posledního náboje a kapky krve. Po té je Mongolské území bez japonských vojsk. Dále ale probíhají tvrdé letecké souboje.

Ukončení bojů

I když má kabinet H. Kičiry britskou a americkou podporu, je císařem donucen k rezignaci, SSSR podepisuje s Německem Smlouvu o přátelství a spolupráci (23.8.1939) a nová japonská vláda podepisuje s SSSR 12.9. smlouvu o příměří, která vyústí 13.4.1941 Paktem o neutočení. Japonsko se začíná více zabývat výrobou námořních vojenských prostředků a rozhlížet se po "lehčích cílech".

Japonské ztráty činí okolo 20 tisíc mrtvých/nezvěstných a 41 tisíc raněných, na straně SSSR a Mongolska okolo 10 tisíc mrtvých/nezvěstných a 16 tisíc raněných.