Ruská garda

V roce 1683 jedenáctiletý Petr Alexejevič, syn cara Alexeje Michajloviče, založil v zábavní vesnici pro carskou rodinu a vyšší šlechtu Preobraženskoje u Moskvy zábavní vojenský pluk pro dětské vojenské hry ...

Preobraženský zábavní pluk se stal  oblíbenou zábavou pro šlechtickou omladinu, rychle se rozrůstal a v roce 1687 byl proto založen ještě druhý pluk stejného zaměření - Semjonovský zábavní pluk ve vesnici Semjonovo. Časem se ale z dětské zábavy staly standardně vyzbrojené pluky, ve kterých probíhal výcvik mladých šlechticů. Kvalita výcviku byla vyšší než u běžných pluků a proto byl již v letech 1695-96 Preobraženský pluk nasazen v rusko-turecké válce do obou Azovských pochodů. V roce 1700 jsou oba pluky přejmenovány na "pluky osobní gardy/polk lejb-gvardii" a po tom, co se osvědčili v Severní válce a při Prutském pochodu, byla gardová hodnost o jeden stupeň zvýšena oproti klasické armádní (např. hodnost kapitána gardy odpovídala armádnímu podplukovníkovi). V roce 1722 byl tento rozdíl zvýšen o dva stupně. V této době museli všichni šlechtici, usilující o důstojnické hodnosti v armádě projít standardním vojenských výcvikem v gardových plucích.

V roce 1724 zřizuje Kateřina I. Pluk jízdní gardy a takzvané pluky staré gardy jsou za vlády Anny Ivanovny v březnu 1721 doplněny Jízdním plukem osobní gardy a v listopadu 1730 pěším Izmajlovským plukem osobní gardy. Pěší pluky osobní gardy neměli v té době standardní armádní složení, ale byly stavěny jako kombinované - klasická pěchota, granátníci, dělostřelecký oddíl, sapéři a myslivci (ostrostřelci). Všechny tyto jednotky nebo jejich části se účastnily všech konfliktu, které Ruská říše v té době vedla.

K dalšímu rozšíření gardových jednotek došlo na konci 18. století za Pavla I. - s příslušníků tkzv. Gatčinských vojsk byly zřízeny Husarský a Kozácký pluk osobní gardy, Moskevský a Myslivecký prapor o.g. a samostatný Dělostřelecký prapor o.g.

K největšímu rozšíření gardových došlo za císaře Alexandra I. v důsledku "francouzských událostí" - konec monarchie, vznik První republiky, nástupem Napoleona I. Bonaparta a jeho aktivitami. Gardový myslivecký prapor je rozšířen na Myslivecký pluk osobní gardy (1806), v témže roce je založen Prapor císařské milice (spadající pod gardu), 1809 jízdní Dragounský a Hulánský pluk osobní gardy, v roce 1811 Finský pluk osobní gardy a po likvidaci ruského tažení Napoleonové Grande Armeé a před dobytím Paříže 1812 byly jednotky sloučeny do Gardového sboru. 1813 - Granátnický pluk osobní gardy a Kyrysnický pluk osobní gardy,  1814 - Kexholmský pluk osobní gardy, Sankt-peterburský pluk osobní gardy. V průběhu 19. století vznikají podpůrné gardové jednotky (dělostřelectvo, sapéři) a dochází k doplňování a změnám názvů pluků.

Počátek Velké války zastihl ruskou císařskou gardu v tomto složení

1. gardová pěší divize (Sankt-Peterburg)

Preobraženský pluk OG, Semjonovský pluk OG, Izmajlovský pluk OG, Myslivecký pluk OG, 1. dělostřelecká brigáda OG a 1. dělostřelecký oddíl OG

2. gardová pěší divize (Sankt-Peterburg)

Moskevský pluk OG, Granátnický pluk OG, Pavlovský pluk OG, Finský pluk OG, 2. dělostřelecká brigáda OG, 2. dělostřelecký oddíl OG, 1. hmoždířový dělostřelecký oddíl, 1. prapor Ženijniho pluku OG

3. gardová pěší divize (Varšava)

Litevský pluk OG, Kexholmský pluk OG, Petrohradský pluk OG, Volyňský pluk OG, 3. dělostřelecká brigáda OG a 3. dělostřelecký oddíl OG

Gardová střelecká divize (Carskoje selo)

1. střelecký Jeho Veličenstva pluk OG, 2. střelecký Carskoselský pluk OG, 3. střelecký pluk Jeho Věličenstva OG, 4. střelecký Císařské rodiny pluk OG, Střelecká dělostřelecká brigáda OG, Střelecký dělostřelecký oddíl OG, 2. hmoždířový dělostřelecký oddíl, 2. prapor Ženijniho pluku OG

1. gardová jezdecká divize (Sankt-Petěrburg)

Pluk jízdní gardy Jejího Veličenstva Císařovny Marie Fjodorovny, Jízdní pluk OG, Kyrysnický Jejího Veličenstva pluk OG, Kyrysnický Jejího Veličenstva Císařovny Marie Fjodorovny pluk OG, Kozácký Jeho veličenstva pluk OG, Atamanský Jeho Císařského Veličenstva následníka trůnu pluk OG, Kombinovaný kozácký pluk OG, 

2. gardová jezdecká divize (Sankt-Petěrburg)

Pluk jízdních granátníků OG, Hulánský Jejího Veličenstva Císařovny Alexandry Fjodorovny pluk OG, Dragounský pluk OG, Husarský jeho Veličenstva pluk OG, 2. oddíl jízdního dělostřelectva OG

Samostatná gardová jezdecká brigáda

Hulánský Jeho Veličenstva pluk OG, Grodenský husarský pluk OG, 3. baterie jízdního dělostřelectva OG, 6. donská kozácká baterie OG

Jako samostatné působily různé strážní, ženijní a dělostřelecké oddíly, např. Rota palácových granátníků, Gardový doprovod nebo Těžký dělostřelecký oddíl OG.

Po abdikaci Mikuláše II. byly názvy změněny z "osobní gardy" na "gardový" a byly vypuštěny osobní názvy, po bolševickém převratu postupně zanikly.