Brig. gen. Jan Satorie starší

Před 128 lety se narodil příslušník rakouskouherské K.u.K. armády, československých legií na Rusi, československých legií ve Francii,   če skoslovenských legií v Itálii, armády RČS, příslušník odboje a účastník pražského povstání.

Narodil se 13. května 1887 v Hostovlicích u Kutné hory v zemědělské rodině. Díky dobrému prospěchu se nechal zapsat na Obchodní akademii v Praze a po jejím ukončení nastoupil v letech 1908-1909 na prezenční službu k pěšímu pluku Arcivévody Josefa Ferdinanda. Po jejím ukončení pracoval jako bankovní úředník v Terstu, doplňoval si vojenské vzdělání (Důstojnická vozatajská škola) a v roce 1914 byl povýšen na poručíka. Po vypuknutí Velké války byl povolán jako velitel zásobovacího oddílu pěšího pluku č.5 a odeslán na východní frontu.

V červnu 1916 padl u Bukovice do zajetí a koncem roku požádal o přijetí do československých legií. V srpnu 1917 se stal příslušníkem 5. čs. střeleckého pluku Pražského/T.G.Masaryka a v lednu 1918 je přesunut do Francie jako velitel roty u nově vzniklého 21. čs. střeleckého pluku a v dubnu na tutéž pozici u 22. čs. střeleckého pluku. Jeho "cestování po bojištích" pokračuje převelením na italskou frontu k 31. čs. střeleckému pluku, kde je po bojích povýšen do hodnosti kapitána pěchoty. 

Po ukončení války je v prosinci 1918 se svou jednotkou přesunut do Českých Budějovic a v lednu 1919 na Slovensko do bojů proti maďarským jednotkám. Po stabilizaci situace na Slovensku je jako major a velitel III. praporu posádkou v Šlapanicích, v roce 1920 je jeho pluk sloučen s plukem č.81 a  přesunut do Opavy. Dále jeho vojenská kariéra pokračuje přes pěší pluky č.16, 40 a 15 a v srpnu 1937 se v hodnosti plukovníka stává velitelem Hraničářského pluku č.4 v Hlučíně, určeného pro obranu pohraničního opevnění.

Pluk je po neblahých událostech podzimu 1938 rozpuštěn, Jan Santorie se stěhuje do Prahy, kde se po okupaci zapojuje do hnutí Obrana národa. V lednu 1941 je zatčen po nezdařeném odchodu do Velké Británie Gestapem a po věznění na Pankráci, v Opavě a Ratiboři v roce 1943 propuštěn. Znovu se zapojuje do odbojové činnosti a v květnu 1945 se účastní Pražského povstání. Po osvobození je jmenován velitelem 8. rychlé divize (Hranice/Nový Jičín) a povýšen na brigádního generála. Potom jsou však se změnou situace na něj vytvářeny politické tlaky a v červnu 1946 je donucen gen. Bočkem k odchodu do výslužby. To nese velice těžce a uzavírá se sám do sebe.

Brigádní generál Jan Santorie zemřel 30. dubna 1949 a je pohřben v Ostravě-Zábřehu.