Kapitán Charles Butler McVay III. není odpovědný za katastrofu, která vedla k jeho postavení před válečný soud, k jeho odsouzení, ponížení a ukončení jeho slibné kariéry důstojníka válečného námořnictva ...
Tento zákon schválil Kongres Spojených států amerických v roce 2000. Bohužel až 32 let po té, co kapitán Charles Butler McVay III., bývalý velitel těžkého křižníku USS Indianopolis (CA-35), spáchal před svým domem v Litchfieldu střelou do čela sebevraždu.
USS Indianopolis byl jeden z křižníků třídy Portland, postavených podle podmínek Washingtonské námořní smlouvy z roku 1922, čili v US Navy patřil k těm menším. Loď o délce 186 metrů a výtlaku 9950 BRT vstoupila do služby v listopadu 1932, byla vyzbrojena devíti (3x3) 203 mm kanony, osmi dvojúčelovými kanony ráže 127 mm a osmi velkorážnými protiletadlovými kulomety. Čtyři turbíny Parsons o výkonu 80 000 kW jí dávaly rychlost až 32,7 uzle ( 60,6 km/h). Po japonském napadení Pearl Harboru se loď účastnila operací v Tichomoří, sloužila jako vlajková loď 5. flotily (adm. R. A. Spruance), prodělala několik přestaveb (montáž nových radarů, navýšení počtu protiletadlových zbraní) a na jaře 1945 generální opravu.
16.7.1945 dostal kap. Ch. B. McVay (jmenován v listopadu 1944) v San Franciscu nezvyklý rozkaz - nalodit spolu s 19 příslušníky námořní pěchoty a dvěma lékaři zhruba stokilový kovový válec s dodatkem "že má tento válec chránit vlastním životem a obětovat i vlastní loď a v případě nehody má přednost před čímkoliv v záchranném člunu", a co nejrychleji jej dopravit na Tichomořský ostrov Tinian. Válec obsahoval (což nikdo z posádky nevěděl) Uran 235, určený jako náplň pro bombu Little Boy (později svrženou bombardérem Boeing B-29 s názvem Enola Gay na japonské město Hirošimu). Indianopolis zvedl kotvy, plnou rychlostí vyrazil na místo určení a po doplnění paliva v Pearl Harboru (19.7.) vykládá náklad 26.7. na Tinianu.
Kap. McVay žádá velitelství o čas k opravám 11 dní přetěžovaným strojům a dokončení výcviku nováčků na lodi. Dostává však rozkaz k přeplutí Filipínského moře a dokončení výcviku na Leyte v bojovém uskupení 95.7 (kontraadm. L. D. McCormick, USS Idaho). Z US Navy, ještě před 3 lety bojující v Tichomoří ze všech sil o vlastní přežití se silnějším nepřítelem, se ale v poslední době vlivem vývoje na bojištích a masivních náborů stává, hlavně ve štábních a administrativních složkách přebujelým byrokratickým molochem, kde pravá ruka někdy neví, co dělá levá. Podle jemu předaných informací v oblasti plavby nevyvíjí nepřítel jakoukoliv činnost a také nedostává eskortu krycích torpédoborců (i když má odposlechová služba informace o dvou až čtyřech japonských ponorkách v oblasti a před dvěma dny tam byl torpédován USS Underhill). Indianopolis tedy 28.7. vyplouvá na Leyte a je odeslána depeše pro TF 95.7 o jeho připlutí - ta však je špatně dešifrována a McCormick ji nebere na vědomí. Z druhého hlášení je zmatený i viceadmirál J. Oldendorf, a tak je oba berou jako administrativní nedopatření, aniž by cokoliv ověřovali.
30.7. krátce po půlnoci, nevěří velitel ponorky I-58, kapitán Močicura Hašimoto svým očím - rychlostí asi 17 uzlů se k němu blíží velká válečná loď bez doprovodu torpédoborců a tak po střeleckém výpočtu a zaměření dává rozkaz k vypálení vějíře šesti torpéd (typ 95). V ponorce registrují dva výbuchy a přebíjí torpédomety. Nic netušící posádku Indianopolis vytrhnou tyto výbuchy se šťastného snění (v Evropě se slaví konec války už skoro tři měsíce) a nastává zmatek. Je vyhlášen poplach a telegrafista opakovaně vysílá volání o pomoc s jejich polohou. Jedno z torpéd zasáhlo do přídě, druhé ve středu lodi. Jelikož je přerušeno spojení s nepoškozenou strojovnou a rychlostní telegraf se zasekl na "poloviční vpřed", hrnou se roztrženou přídí do lodi desítky tun vody. Při náklonu 18 stupňů dává kap. McVay rozkaz k opuštění lodi - přes palubu jsou svrhávány záchranné vory a posádka skáče za nimi. A Indianopolis, neustále hnaná do zkázy silou svých šroubů, se po necelých 15 minutách po zásahu pokládá na bok a potápí. V tomto okamžiku se ocitá ve vodě i kap. McVay a s ním plave na hladině jeho 900 mužů z 1196 členné posádky. I-58 podává do Tokia hlášení o potopení velké válečné lodi a odplouvá.
Pokračování příště ....
