V sauně s Putinem

Když žijete v Rusku, ve městě, které bylo ještě před nějakými sedmdesáti lety prakticky v utajení, které je obklopeno hustými lesy...

(v nichž žijí jen vlci, medvědi a komáři), když je leden, teplota -20, ledová tříšť sněží horizontálně i vertikálně (moc se ve fyzice nevyznám, ale v Rusku běžně sněží ze všech stran) a když se hodinu prodíráte závějemi od Pjerekrostku k vašemu paneláku (což normálně zvládáte za pět minut), u nosu vám bimbá rampouch a zmrzlé ruce vytahané od nákupu už nikdy nevrátíte zpět do kloubů…Tak tehdy si musíte umět situaci zpříjemnit.

Naštěstí je v tomto můj manžel dokonalý specialista. Přijde na nějaké nové místo, je v neznámé situaci a první, co hledá a najde, je způsob, jak si to užít.

V Rusku se zorientoval velmi rychle a vymyslel jedinečnou a nepřekonatelnou kombinaci: šampaňské a sauna.

Rusové se naštěstí nemusí vůbec zatěžovat tím, že název šampaňské přísluší pouze šumivým vínům z oblasti Champagne a jako správní dobyvatelé a plagiátoři si francouzské postupy na výrobu lahodného perličkového moku osvojili a přizpůsobili k obrazu svému.

Slava Bogu, zrovna ve výrobě šampaňského se to naučili velmi dobře!

A nejlepší lahev šampaňského (kromě té, co je plná), je ta, která je zabodnutá ve sněhu před ruskou baňou!

 „Blázníš?“ Vykulila jsem na manžela oči. „Chlastat v sauně?“

„Kdo tady mluví o chlastání, my už přece v našem věku nechlastáme, nýbrž degustujeme a hledáme to nejlepší.“ Navíc, tady to v sauně chodí trochu jinak, je to prostě společenská událost, spíš než zdravotní požitek.

„Ale pro mě sauna JE zdravotní požitek! A nechci tam pít alkohol, ani jíst! A jak to myslíš, v NAŠEM věku?!“

„Hmm, hmm.“  Zabručel manžel a vytáhl hlavu z tašky, do které naskládal pár drobností k snědku a vychlazené šampaňské. „Vem ručníky.“

Dala jsem poslední konstruktivní instrukce ňaňe ohledně mých dvou malých dcerunek a jednoho miminka synáčka, vzala ručníky a vydali jsme se do sauny. Nesli jsme s sebou tři velké tašky zásob, hlavně šampaňské, rybičky, nakládané okurky a houby, kvašený česnek, chleba, máslo, salám. Člověk nikdy neví, kdy ho v sauně chytne žravka, že.

Mé ruské saunové poprvé se odehrávalo v poměrně velké společnosti. Když jsme vešli do převlékárny, kde se převlíkalo asi šest chlapů (různého věku a proporcí), malinko jsem znejistěla, ohlédla jsem se za dveře, zda jsme skutečně vešli do sauny a ne do gay klubu. Avšak manžel se nenechal vůbec zviklat a nenuceně se začal svlíkat. Stejně jako doma, hodil své zmuchlané svršky někam do rohu a netrpělivě čekal, až se svlíknu já.

„Hej.“ Kývla jsem na něj. „Vidíš?“

„Co?“

„Oni všichni mají plavky!“

„No a?“

„Ty jsi věděl, že si máme vzít plavky? A nic jsi mi neřekl?“

„Nevěděl.“

„Věděl!“

Nevěděl!“

„Věděl!“

„Přece nebudeš nosit do sauny plavky! A pojď už, je mi zima.“

Vešli jsme do místnosti, kde už byla zábava a žranice v plném proudu, všichni byli v plavkách! Někteří muži měli na hlavě podivné plstěné klobouky do špičky, na kterých byly buď rohy, či parohy (má to bránit stékání potu do očí) a na zdi visely obrázky Putina s hesly propagujícími saunování: „chceš-li jako Vláďa býti, v sauně nahřej svoje kýty.“

Většina návštěvníku saunového večírku byli manželovi kolegové, vědci a učení lidé. Jen v těch plavkách a srandovních kloboučcích nevypadali na lidi, kteří běžně obsluhují atomový reaktor a nalézají nové prvky periodické tabulky. Byli velmi přátelští a kromě šampaňského tekla proudem i vodka a víno.

A kdo chtěl, tak se i saunoval…