Zákon schválnosti funguje dokonale

Zákon schválnosti číslo sedmsetdvacetdevěttisíc třistapadesátšet a půl. Konečně jsem si koupila ten krásný koberec, na který si myslím už několik let. 

Miluju ten kus estetického skvostu, který nově zdobí náš obývací pokoj. Po několika letech tajného slintání nad obrazovkou počítače, kde jsem jej sledovala a dlouhého přemýšlení, zda nejde o pouhou rozmařilost, jsem se konečně stala jeho majitelkou. Rozhodla jsem se. Můj muž, ač se mu to zdálo jako zbytečný kup, nakonec souhlasil a řekl, že si jej zasloužím mít. Dost možná jsem široko daleko jedinou majitelkou takovéhoto luxusního koberce, který v mém oku dotváří dokonalou atmosféru našeho domova. Splnila jsem si jeden z mnoha snů. Úžasný pocit.. 

Je sobotní dopoledne. Jasné slunce, které září do oken našeho domu, dotváří dokonalou atmosféru kolem toho úžasného koberce. Když v tom někdo zvoní. Otevřu dveře, za nimi stojí má kamarádka. Vrací se z ranní procházky se psem. Přišla se domluvit na zítřejší výlet. A pak se to stalo. 

Pes v nestřežené chvíli proběhl pod mýma nohama a jak kdyby to tušil, vzal to rovnou do obýváku, kam mají posledních pár dnů zakázaný vstup bez dozoru i moje děti. Tryskem běžím za ním a řvu, ať jde k noze, hlavně ať neleze na ten koberec. Kamarádka rychle zouvá boty a běží za mnou. Huláká něco o malým, chlupatým zmetkovi. A pak to přišlo. Malej, chlupatej zmetek si stoupl doprostřed koberce, chvíli si třel čumák o můj estetický kousek od známého dánského designéra, pak se začal dávit a já s vytřeštěnýma očima hleděla jak hodil obrovskou šavli. 

A závěr? Chtěla jsem ten koberec vyhodit, ale muž mě přesvědčil, že teď jde o skutečný originál a ten flek, že mu dodává na dokonalosti.
Já jsem si díky tomu kusu textilu znovu připomněla, že dokonalost nemám v tom koberci, nýbrž ve svém muži.