Čuchni jak mi smedí pedelka

Tak přesně tahle věta se ozvala z vedlejší místnosti, kde si hrály moje dvě sladké růžové princezny. Jelikož ale vím, že jejich andělský vzhled se naprosto neslučuje s jejich někdy až ďábelskýma dušičkama... 

Procházela jsem si deník a našla jednu z mnoha vzpomínek na dobu, kdy jsem si ještě užívala té "pohodové" rodičovské dovolené. A takto nějak vypadal jeden z mnoha mých "stereotypních" dnů. Občas mě napadá, že každý kdo rodičovskou dovolenou přežil bez nějakých větších duševních následků je fakt dobrej.. ;)   
Zaslechla jsem TU větu a začala být neklidná. Vím jakou paseku růžovky dokáží udělat ve chvílích, když je nestřeží mé přísné mateřské oko. Dvakrát jsem pokašlala, třikrát se zavrtěla na židli, až mi to nedalo. Zvedla jsem se od počítače (redakční uzávěrka!) a šla situaci v dětském pokoji raději zmapovat. Zcela nenápadně jsem nahlédla do místnosti a psychicky se připravovala na všemožné scénáře.

 Mladší růžovka seděla na nočníku, dokonce si stáhla i legíny, což byl pokrok. Pár dní zpět se se stahováním kalhot neobtěžovala. O 616 dnů starší růžovka kolem ní rozjížděla bouřlivý divadelní akt, v kterém hrála hlavní roli paní Žirafa. Ta špulila svoji sedací část přímo do nevinného obličeje krásné mořské panny Ariel, která byla teprve nedávno znovuobjevena za skříní. Méďa Bedřich, psík Ťulin a panenka Zuzanka jim dělali křoví, zatímco uživatelka nočníku ze sebe tlačila něco, co by se ani na internetu nemělo popisovat.
Závěrečnou scénou celého divadelního představení byly dvě pobíhající děti držící se za své malinké nosánky a řvoucí, že je tu děsný smad (čti smrad). Té mladší se dvakrát navalilo a já se jen tiše modlila, ať se nepoblije jako minule.
Nepoblila. Nočník umytý, vydezinfikovaný, na divadelní představení si už nikdo ani nevzpomněl a mě čekala ta uzávěrka.
"Mamí, ona vylila pití na gauč."A tak jsem provedla hluboký zklidňující nádech nosem, výdech pusou, zvedla se od počítače, vzala ručník a šla drhnout naši novou politou (tentokrát nikoliv poblitou) sedačku.