Krátké jarní povzdechnutí

Radši mi dej ruku, ať nešlápnu do hovna, pravila má něžná, čerstvě pětiletá růžovka při víkendové procházce brněnskými parky a ulicemi. 

Cítím jaro.

Psí (a bůhví koho ještě) exkrementy všude kam se podíváš. Muž posmrkává, občas i slzí, protože kvetou jívy. Ty monotónní zvuky mě neskutečně iritují. Za poslední tři měsíce mám vypsané už druhé očr. Rajčata jsou pořád ne úplně dobrý a okurky ještě úplně hnusný. Ředkvičky bez chuti. Slunko svítí jenom tak napůl, tak se dopuju Vigantolem co zbyl v domácí lékárně po kojeneckém období mých dětí. 

Večer chodím běhat, aby se z toho jarního veselí moje umělecká duše úplně nezhroutila. Nutně potřebuju nový conversky a taky dovolenou. Ale ne očr! Do-vo-le-nou. Přepínám na nouzový režim!