Různá období čtenářova

Během posledního půl roku mne přímo pohltila náhlá energie do čtení. Nosím ji v sobě odjakživa, tedy co si jen pamatuji. Některá období však byla čtení více nakloněná a jiná bohužel již méně.

Zrovna teď procházím hodně aktivním čtenářským obdobím. Nejspíš si můj mozek dychtící po knihách vynahrazuje ty roky na mateřské, kdy nebyl na čtení prostor. Jako ne že bych to nezkusila. Ba dokonce jsem si naivně myslela, že čas na mateřské vyplním zejména poznáváním dosud nepřečtených knih. Jenomže člověk míní, život mění. 

S čerstvým miminkem doma jsem byla vděčná za pár minut času, kdy bych se stihla alespoň najíst. Nejdřív jedno a pak už dvě děti mě docela slušně zaměstnávaly od rána do večera. A po takové celodenní honičce neznám lepší prášek na spaní než otevřít knihu. Odstavec, maximálně dva a bylo po mě.

 Když už to začalo vypadat, že by mi čtení během dne možná i prošlo, zkusila jsem to s časopisem. Vzala jsem si jej na neoplocené hřiště. Pořád jsem růžovky (moje dvě akční holčičky, poznávací znamení: růžová barva, vždy a všude) kontrolovala pohledem, na dvě vteřiny sklopila oči, abych přečetla větu a pak se zase rozhlížela po dětech. Jenže pak jsem se na chvíli začetla v nějakém rozhovoru a když jsem po pár minutách oči zvedla, růžovky nikde. Nebyly na klouzačkách, u houpaček, na písku. Nebyly ani za stromy, které rostly v blízkosti hřiště. Začala jsem panicky pobíhat po hřišti, v ruce prokletý časopis, který jsem drtila neskutečnou silou a z kterého nakonec zbyl pouze neforemný váleček. Volala jsem postupně obě jména holčiček a ony se stále neozývaly. Mého panického pobíhání od ničeho k ničemu si začaly všímat ostatní matky na hřišti, rozhlížely se a já byla na pokraji zhroucení. Když v tom se z křoví, které stálo jen kousek od hřiště vypotácela nejdřív jedna a pak i druhá růžovka. Tak se mi ulevilo jako snad ještě nikdy. Časopis letěl okamžitě do koše a moje třesoucí ruce objímaly obě znovunalezené holčičky. Hrály si se mnou na schovku, jen mi to zapomněly říct. Od té doby uplynul už nějaký čas a abych ze sebe nedělala úplnou chudinku, které nikdo nedopřeje ani chvilku na čtení, na sklonku rodičovské dovolené jsme si s holčičkama daly určitá pravidla a ta vedla k tomu, že jsem v červenci na hřišti slavnostně četla a dokonce i dočetla knihu. Byl to Martin Eden ¦