Puťka domácí? Děkuji, nechci.

Společnost už tak nějak automaticky přijala vzor, že žena, která se stane matkou, se minimálně na nějaký čas stáhne do ústraní, kde buduje rodinné hnízdo, stará se o mláďata i muže, živitele rodiny a celé ji to hrozně baví.

V jedné větě shrnutý předsudek dob minulých. Jako by taková žena přestala mít nárok na svůj čas, který musí na nějakou dobu zcela obětovat na oltář "spokojené" rodiny. Tak přesně takového vzoru jsem se držet nechtěla. 
Nejednoho muže teď nejspíš napadne, že si tedy žena nemá dělat děti a toužit po rodině. Bohužel však my ženy byly vybaveny čímsi, čemu se říká biologické hodiny. A ty, ať už majitelka toho kouzelného strojku chce nebo ne, začnou v určitou dobu (nezávisle na místě, čase, vztahu a práci) tlouct na poplach. Pocitu, který hodiny v ženě vyvolávají, se jen stěží odolává a tak nám ženám nezbude nic jiného, než se poohlédnout po muži, který alespoň okrajově splňuje představy pana Dokonalého, Božského, Úžasného, prostě prince na bílém koni, nebo na závodní motorce.
A pak žena otěhotní, připravuje se na roli matky a zdá se, že ji nic jiného nezajímá. Ano, tahle fáze skutečně existuje, obzvlášť ženy zodpovědné vůči svým činům dokáží na nějaký čas naprosto a zcela propadnout přípravě na příchod potomka. Mateřské hormony, to je další přírodní past, kterou si na ženu život připravil. Opět musí bojovat sama se sebou, jak tomu bylo již při hlubokém dunění zvonů na biologických hodinách. Zase a znova musí přesvědčovat samu sebe, že všechno co dělá, dělá správně, pro sebe, pro rodinu, pro společnost. Že to tak chce hlavně ona. Zároveň si ale dokáže připustit, vlastně si to tiše slibuje, že se z té mateřské hormonální bouře musí dostat co nejdříve, živá a jen málo poznamenaná.
Žena je silná, žena to dokáže. Přežije prvních šest neděl a má vyhráno. Pak už záleží jen na ní jak se dokáže postavit dalším výzvám života. Ten na ni během několika málo let vyčerpal skoro všechny fígle a ona, zdatná bojovnice, to dokázala, přežila, má potomka, z kterého vychová silnou osobnost, předá mu to nejlepší ze sebe a bude doufat, že pokračovatel její krve obstojí před náročností společnosti, s rovnou páteří a silným duchem. A tady se to láme...
Některé ženy se zcela poddají myšlence, že jejich život právě skončil, aby začaly žít život nový, naplno se poddávající svým dětem, manželů, rodinám. Stanou se z nich vychovatelky, uklízečky, kuchařky. Z každodenního stereotypu, který se skoro nemění, jsou nespokojené, neupravené, nešťastné, přesto však stále razící své heslo "vše pro rodinu". Za trochu času, který by věnovaly pouze samy sobě, by byly neskutečně vděčné. Nahlas to však nikdy nepřiznají, protože mají strach, že je společnost odsoudí. Chceš mít čas pro sebe? Neměla sis dělat děti! Tyto ženy jsou uvězněny samy v sobě, postupně hořknou, ztrácí chuť a radost ze života. Jako by v něm už neměly zažít nic jiného, než starost o rodinu. Vrcholem dne je žehlení u seriálu, kde se ztotožňují s hlavní hrdinkou a vášeň si tak dovolí prožívat alespoň na obrazovce. Děti rostou, matku už nepotřebují tolik, jako dříve. Manžel si zvykl, že je žena pětkrát do týdne bez nálady. Večer ji doma potkává ve špinavém vytahaném triku, s mastnými vlasy a žalostně nepříjemnou náladou. Přestane se domů těšit, až jednoho dne nepřijde vůbec. A žena, před mnoha lety plná života a elánu, toužící po cestování, nových zážitcích, avšak zasažena biologickými hodinami, je nyní sama. Prázdná schránka, která vše chtěla dělat hlavně pro rodinu. Zapomněla, zda vůbec má nějaké zájmy. Nic ji nebaví a večerní žehlení u seriálu jí vlastně chybí. Stala se z ní zahořklá domácí puťka, která se cítí úplně sama.
Takže dámy, takhle ne! Jsme moderní ženy, které by si své sny neměly nechat nikým vzít. A to ani svými dětmi, které nade vše milujeme. Matkami na plný úvazek totiž nebudeme navždy. Stejně tak bychom neměly zapomínat i na své muže. Proč by je doma nemohla vítat usmívající se, upravená, voňavá žena, na kterou se mohou těšit, jsou na ni pyšní a rádi se s ní pochlubí svým kolegům v práci? Taková příjemná manželka to pak má snažší, když muži s úsměvem oznámí, že až si on odpočine, ona mu přenechá starost o děti a půjde si zaběhat, případně odjede na víkend za kamarádkou.
Máte své sny? Plňte si je. Chcete si odpočinout? Řekněte to svému muži, on vám do hlavy nevidí. Hýčkejte se, dělejte si radost. Plánujte váš společný volný čas, romantické večery s manželem a stejně tak nezapomeňte na chvíle jen samy pro sebe. Sauna, vířivka, sport, focení, psaní, malování, cokoli! Chcete pracovat při rodičovské dovolené? Víte, že vám to dobije baterky, ale bojíte se, co na to okolí? Nehleďte na nikoho a na nic. Jak si to doma uděláte, takové to budete mít. A nezapomeňte, že spokojená máma = spokojená rodina!
Jsme matky, manželky, ale svobodnou mysl nám nikdo vzít nemůže, pokud se jí my samy nevzdáme. A to bychom se pak vzdaly samy sebe!