Utěšený růst ve stínu nejistoty
Takže poroste i produkt na obyvatele. A také (alespoň teoreticky) životní úroveň.
Ale asi všichni se shodneme, že to celé se děje v prostředí hluboké nejistoty. Dlouho tu nebyl tak výrazný růst a dlouho nebyl doprovázený tolika okolnostmi, které vzbuzují obavy.
Samozřejmě je otázkou, nakolik jsou ty obavy „obvyklé“. To je podobný efekt, jako s neustálým skuhráním nás, dříve narozených, že ty mladé generace jsou k ničemu. Takové stesky se objevovaly vždy (slavné jsou antické i pozdější citáty o generacích, které jsou nejhorší z nejhorších). Podobně rádi a tradičně věštíme blížící se společenské kolapsy. Ostatně jistý mediálně populární český ekonom již od roku 2012 opakovaně předvídá, že napřesrok dorazí velká krize, horší než ta minulá. Ten má alespoň jednu jistotu. Když vydrží, tak jednou bude mít pravdu a prohlásí ono slavné: „Já to říkal“.
Takže nevíme, kolik z našeho pocitu nejistot je odraz reálné existence skutečných rizik, a kolik z toho je součást lidské povahy, která asi nějaké tušení blížící se katastrofy potřebuje ke svému životu stejně, jako tělo potřebuje vodu a vzduch.
Avšak nemohu si nějak pomoci. Opravdu vidím nejistot na rozdávání. Jen možná trochu jiných, než o kterých se obvykle píše.
Jeden příklad pro vysvětlení. Jednání o Brexitu začínají připomínat anglický vánoční puding zapomenutý na zápraží až do Velikonoc. Samo o sobě to je problém relativně malý, o to silněji přetřásaný.
Nejistota z Brexitu pro mne ale není ani tak nejistota z budoucí podoby vztahů mezi Unii a Británií. Ta mne zase tak zásadně netrápí, protože se dříve nebo později upraví. (Ostatně jsem o tom napsal ZDE blog.) Je to spíše nejistota, zda je možné náš složitý svět plný komunikačních šumů vůbec nějak smysluplně řídit v alespoň nějakém souladu s míněním obyvatel jednotlivých zemí.
Od velké krize z konce minulé dekády a protestních hnutí jako Occupy Wall Street obyvatelé vyspělých zemí (a tedy samozřejmě i Evropané) vyjadřují větší potřebu přímé demokracie, referend, plebiscitů. Jsou brány jako prostředek směřující k vyšší formě spravedlivosti. Občané (voliči) mají právo učinit svou většinou i taková rozhodnutí, která nejsou třeba ekonomicky racionální, ale která vyjadřují převažující přání „lidu“. Jenže po Brexitu je nutné si klást otázku: Jak zařídit, aby rozhodnutí tohoto „lidu“ v referendu našlo odpovídající vyjádření v konkrétní politice? A především: Jak zařídit, aby odpověď ano či ne na jednu alespoň relativně jednoznačnou otázku znamenala pro každého hlasujícího to, co on osobně očekává od onoho ano či ne? Největší poučení z dění kolem Brexitu totiž zatím zní, že o tom, jak má rozhodnutí většiny skutečně vypadat v praxi, se nedohodne ani nějakých pár stovek lidí ze špičky Konzervativní strany. Natož několik desítek milionů obyvatel Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Referendum o Brexitu je zatím především zdroj kocoviny a rozčarování. Z původní interpretace „národ se vyslovil“ nyní máme, že národ se sice vyslovil, ale těžko říci, co měl na mysli. Ano, trochu to ironizuji. Ale ve skutečnosti je to podstatně vážnější, než se může zdát.
To hlavní riziko, které vidím v dnešní době, to není předlužení Itálie či Turecka (jakkoliv to jsou v obou případech skutečné problémy), není to ani euro (pro mnohé největší zlo od vynálezu směnky a dokonce i bank) nebo dotace (které jsou nesporně hospodářský zločin) či onen Brexit s nejasným koncem. Hlavní riziko je zpochybnění liberalismu, ekonomických svobod a demokratického systému.
Aby bylo zcela jasné, o čem je řeč. Samozřejmě byly a jsou všechny zmíněné myšlenky zpochybňovány neustále a dělo se tak vždy od jejich formulování. Konec konců celý komunismus i nacismus představují pokus zničit ony základy svobodné společnosti. Poražený pokus. Svoboda udolala své ideologické odpůrce, jednoznačně vyhrála v soutěži o nejlepší způsob vlády.
Od té doby jsme vytvořili ve vyspělých zemích prostor s nejvyšší životní úrovní, s nejdelším věkem dožití a s neobyčejnou mírou bezpečí. Přesto vidím šířící se hlubokou pochybnost o tom, že toto dosud nevídané bohatství a ona bezpečnost, kterým se těšíme, jsou skutečně výsledkem našich svobod občanských i ekonomických. Pochybujeme (my ve smyslu moderní národy, občané vyspělých zemí) o pilířích naší společnosti.
Naše hlavy plné touhy nějak nahradit onen „nejlepší ze špatných způsobů vlády“ a vymyslet osvícený despotismus, který bude navždy osvícený, to jsou skutečná rizika naší doby.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
Luboš Smrčka
Dotace jsou špatně a dostávají je bohatí
Mnozí nadávají na dotace. Jakmile se ale objeví návrhy nějakou omezit nebo nedej bože i zrušit, hned je oheň na střeše. Zajímavé je, že největší pokřik zazní z levice. Přitom je notoricky známé, že dotace přinášejí nejvíc bohatým.
Luboš Smrčka
Hodinky nebo holínky, úředník nebo učitel
Ujasněme si to. Když někdo říká, že počet státních úředníků v roce 2022 vzrostl o zhruba deset tisíc, není to pravda. Ale věta, že se zvýšil počet zaměstnanců placených z veřejných rozpočtu o deset tisíc, ta pravdivá je.
Luboš Smrčka
Inflace je potvora, kurz nepomáhá, na zlato nespoléhat
Ve dvou situacích se najisto objeví zástupy investičních poradců se svými radami. Když je inflace velmi nízká a když je inflace vysoká. Jednou radí, jak „alespoň nějak zhodnotit úspory“, po druhé jak „ochránit úspory“.
Luboš Smrčka
Máte rádi Aston Martin? Bez Čecha už by neexistoval…
Před sto lety, 23. února 1923, se narodil Harry (Jindřich) Pollak, český inženýr a ekonom, průkopník řady inovátorských postupů ozdravení podniků, autor několika knih, který (jak charakteristické) prožil většinu života v emigraci.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 362
- Celková karma 19,60
- Průměrná čtenost 1387x