Dotace jsou špatně a dostávají je bohatí

Mnozí nadávají na dotace. Jakmile se ale objeví návrhy nějakou omezit nebo nedej bože i zrušit, hned je oheň na střeše. Zajímavé je, že největší pokřik zazní z levice. Přitom je notoricky známé, že dotace přinášejí nejvíc bohatým.

Ono vlastně není nic divného na tom, že na dotacích vydělávají ti spíše bohatší. Představme si, jak vlastně dotace fungují.

Podpora stavebního spoření: Nejprve musíte být v takové finanční kondici, abyste mohl ukládat peníze. Není to tak úplně, ale do určité částky platí, že čím vyšší vklad si kdo může dovolit, tím vyšší příspěvek mu je poskytnut.

Dotace na zateplení, energetické úspory nebo alternativní zdroje: Musíte mít nemovitost, k nemovitosti také vlastní peníze, abyste se do věci vůbec mohl pustit. Dotace nekryje všechno, takže chudý být určitě nesmíte. Bez vlastního kapitálu je dotace nedostupná.

Daňové zvýhodnění hypotéčního systému: Už to není, co to bývalo, ale pořád existují různorodé daňové výhody hypoték. Neznám skutečně chudého člověka, který by měl hypotéku. Jaksi se to z principu vylučuje. Pokud vím, tak před časem byla zmíněna informace, že u fyzických osob je příjem úspěšného žadatele o hypotéku obvykle vyšší než 65 tisíc korun.

Podpora penzijního pojištění: To stejné v bleděmodrém. Většina těch, kteří se tímto způsobem pojišťují a zároveň si spoří, jsou samozřejmě lépe situovaní lidé s vyššími příjmy. Takže celá státní podpora jde střední a vyšší třídě.

Ale ono to platí pro řadu dalších případů, platí to i pro dotace podnikům a podnikatelským projektům, platí to i pro dotační programy se spoluúčastí v případě municipalit. Nedivme se, že Nejvyšší kontrolní úřad nedávno celý dotační systém kritizoval jako nepřehledný a nekontrolovatelný. Ono totiž přesně o to jde, to je to, co dotace občanům, obcím či firmám (to je vlastně celkem jedno) zapřičiňují: Nepřehlednost a nemožnost kontroly.

Takže když třeba nyní zazněly pochybnosti, že stavební spoření neplní ve skutečnosti původní účel, aby udělalo vlastní bydlení dostupnější všem, tak to je úplná a absolutní pravda. A ten účel neplnilo nikdy.

Reakce levice na nápady omezit dotační systémy je předvídatelná a pokaždé naprosto stejná. Ta argumentace jde směrem, že se jedná o asociální jednání, které znemožní (třeba) bydlení širokým vrstvám.

Přitom (jak již bylo řečeno) dotace nikdy neotevíraly širokým vrstvám cestu k ničemu. Ani k bydlení.

A jen na okraj (protože to také ukazuje, jak levice nepříliš chápe realitu): Kdo myslíte, že nejvíce čerpá třeba ze „školství zadarmo“? (Jistě, není zadarmo, ale hrajme tu hru.) Pochopitelně víc čerpají vyšší příjmové vrstvy, dejme tomu od střední třídy nahoru. V málokteré vyspělé zemi má dítě málo vzdělaných rodičů tak vysokou pravděpodobnost, že bude samo málo vzdělané, jako je tomu v Česku.

Proč? Protože v českém prostředí je nevzdělání do značné míry nikoliv otázkou schopností, ale je to věc sociálního dědictví (ne vždy, samozřejmě, ale často). Výhody státem financovaného školství využívají bohatší rodiny, protože především jejich děti plní střední školy, jejich děti maturují a jejich děti chodí na univerzity.

Když se tedy nyní levice rozčiluje nad nápadem omezit dotace do stavebního spoření, hájí zájmy bohatých. Těm lidem, co se řadí k pravici, ale pláčou nad "ohroženou podporou stavebního spoření", bych připomenul, že pro skutečně pravicově smýšlejícího člověka jsou dotace principiální zlo, které zkresluje trhy a dusí osobní iniciativu. Nelze se označovat za "pravičáka" a zároveň bránit dotační systém. To je prostě oxymorón. Čili protimluv.

Zpět k té levici. Byl bych poslední, kdo by ji radil, ale asi by bylo lepší zaměřit se na kampaň za přesun peněz z dotací do výstavby dostupného obecního bydlení…