Hloupá daň, nedůvtipný stát

Daňové zatížení nafty je v České republice nejvyšší z nových zemí Evropské unie a v mnoha případech je vyšší než sazba v zemích starých. Protože jsme z hlediska silniční dopravy tranzitní země a navíc malá země, je to taktika ekonomicky škodlivá.

Podívejme se na některé jiné státy a jejich zatížení jednoho litru nafty ve srovnání s námi, kde je daň 0,689 eura na každém litru. Třeba Británie má 0,96 eura. Jenže Británie si to může dovolit – jako ostrovní země se kamionem těžko objíždí a pokud někdo chce v Británii používat silniční nákladní dopravu, nutně musí čepovat naftu u pump v Británii. Německo má daň 0,702 eura, čili nemnoho vyšší než je sazba naše. Přitom v mnoha směrech platí, že ani Německo se nedá objet nebo se to alespoň nemůže vyplatit. Tak bychom mohli pokračovat a zjistíme, že s výjimkou podivuhodné Belgie mají všechny staré země EU daň buď nižší, nebo jde o státy, kde tranzitní doprava nepředstavuje a nemůže představovat významný prvek (Dánsko, Švédsko).

A co další okolní státy? Polsko má daň nižší – 0,585 eura na litr. Slovensko 0,625 eura na litr. Rakousko 0,624 eura. Tedy také nižší.

Výsledek je jednoduchý a odhadnutelný. Kamiony se buď České republice vyhnou, ale protože jsme také země malá, tak použijí z našeho pohledu tu nejhorší možnou taktiku – naberou zásobu před našimi hranicemi a na území ČR tankují pouze tolik, kolik je naprosto nezbytné. Protože v okolí je nafta levnější.

Kamiony v mezinárodní přepravě bývají vybaveny nádržemi v objemu stovek litrů paliva – jsou schopny pojmout i více než tisíc litrů a s nákladem při spotřebě kolem 30 litrů na sto kilometrů dojedou na jednu nádrž kolem 2500 kilometrů, v některých případech i 3000 kilometrů. Každá firma má definovány priority, kde tankovat tak, aby provoz byl co nejlevnější. Česká republika k takovým prioritním zemím díky své daňové strategii nepatří. Kamion tedy zaplatí sice mýtné, z potenciálního výnosu daně ale mnoho na našem území nezbývá.

To celé není žádný teoretický exkurz, který by neměl nic společného s realitou – když v roce 2009 zvýšilo výrazně spotřební daň na naftu Slovinsko, u tamních pump nastal pokles tržeb o dvacet a více procent. Vláda v Lublani následně zavedla vracení části spotřební daně dopravcům, aby zabránila dalším škodám a celkovému poklesu daňového výnosu. Daňový výnos z minerálních paliv byl za první tři čtvrtletí roku 2012 o 3,4 procenta nižší než v roce 2008 a o 0,7 procenta nižší než v roce 2011. A na to reaguje český stát zvýšením daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod? Vzhledem k tomu, že nemůžeme očekávat nějaký optimistický výhled ve vývoji ekonomiky, je to nejlepší způsob, jak na naftě zase nic navíc nevydělat.

Jednu z nejnižších sazeb daňového zatížení (souhrn dopadů spotřební daně a DPH) v Evropě má Lucembursko – 0,489 eura na litr. Množství pohonných hmot, které načerpali čeští dopravci v této zemi, vzrostlo mezi lety 2012 a 2009 o 259 procent, čerpání v Polsku (připomeňme nízkou daň) se zvýšilo o 332 procent, na Slovensku o 327 procent, ve Slovinsku (viz vratka daně) o 265 procent, ve Španělsku o 30 procent a tak dále.

Čerpání českých dopravců v České republice pokleslo o zhruba deset procent. Ale to je pořád ještě málo oproti tomu, jak se k tuzemským pumpám staví zády zahraniční dopravci. Slováci načerpali v ČR v roce 2012 asi dvacet procent toho, co v roce 2009. Rakušané šedesát procent, podobně reagovaly rumunské kamiony. Dopravci z ostatních zemí se drží zhruba na sto procentech roku 2009.

Česká ekonomika potřebuje prorůstové kroky. Protože bojujeme se schodkem veřejných rozpočtů a s neschopností omezovat administrativní zátěž, k dispozici jich příliš není. Snížení daně z nafty by takovým opatřením bylo a při vhodném nastavení (pokles o cca 2,50 na litr) by s velkou pravděpodobností nejen neohrozilo výnos daně, ale dokonce by vedlo k jeho růstu. Spolu s tím, že v poslední době se zjevně podařilo zlepšit boj s daňovými úniky v této oblasti, by to mohlo znamenat výrazný pozitivní impuls i pro český rozpočet.