Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Tedy trochu jinak: Kdy se stane Čína největší ekonomickou mocností na světě?
Existuje mnoho odpovědí, často diametrálně odlišných.
Z hlediska časového například lze téměř stejně dobře obhájit „už se stala“ jako „nikdy“. Pro obě verze najdeme nějaké vcelku relevantní argumenty.
První by bylo možné podpořit různými propočty produkce podle parity kupní síly (tedy jinak než podle kurzu). A v tomto srovnání již Čína u některých institucí USA předstihla (hodně záleží, jakou metodiku přepočtu na paritu, kdo zvolí). Jenže parita nejsou skutečné mezinárodně srovnatelné peníze, parita je konstrukt založený na domácí cenové hladině. Je to konstrukt sice zajímavý a v mnoha ohledech užitečný, jenže vzato na dřeň: Přece jenom jde o upravenou skutečnost.
Ale nejen o časových okolnostech se dá říct, že odpovědí na otázku USA versus Čína je mnoho. Vždycky totiž záleží na tom, jaké statistické podklady si člověk vezme k ruce.
Nicméně základní srovnání každé ekonomiky začíná u hrubého domácího produktu. Což je v principu finální a finančně vyjádřená hodnota zboží a služeb vyprodukovaná tím kterým státem v daném roce (na daném území). Samozřejmě je hned na první pohled zjevný problém, jak ji počítat, ale na to mají statistici celkem zaběhnuté způsoby a metodiky. Ty sice nejsou úplně celosvětově srovnatelné, u mnoha zemí (například zrovna u Číny) panují jisté pochybnosti o tom, zda se každému číslu dá věřit na sto procent, ale jistý standard tady je.
Další otázka je, kterou použít měnu, protože abychom mohli porovnat dvě země, potřebujeme HJDP ve stejné měně. Zase (podobně jako u parity) existují určité konstrukty, které k tomu mají sloužit (například tak zvaný mezinárodní dolar). Nicméně ve skutečnosti pořád nejlepší je starý dobrý dolar bez přívlastků. A pak je tady otázka kurzu – tedy jaký kurz použít pro přepočet. U směnitelných měn vyřešeno: Normální tržní. U těch ostatních existují různé metody přepočtu úředních kurzů. Což nás v tuto chvíli nemusí tak úplně zajímat, protože jüan směnitelný je (jakkoliv určitý dohled státu nad kurzem existuje).
Tak v tomto srovnání je Čína pořád hodně daleko za Spojenými státy a nějakou dobu se to tak úplně nezmění. Jednoduše řečeno je HDP Spojených států 26,9 bilionu dolarů, HDP Číny 19,4 bilionu. Takže čínský produkt dosahuje zhruba sedmdesáti procent amerického. Při počtu obyvatel 1,4 miliardy oproti něco přes 332 milionu, tedy 4,3násobku.
Na to by se samozřejmě dalo říct, že před několika desetiletími byla situace naprosto jiná a rozdíl ve vytvořeném HDP podstatně větší, takže Čína Spojené státy rychle dohání a brzy předežene. Jenže je několik důvodů, proč to nebude tak horké.
Hodně se v té souvislosti mluví o dlouhodobých nerovnováhách v čínské ekonomice, o obrovské realitní krizi, která už postihuje celý stavební sektor, o dramatickém předlužení čínských státních i soukromých firem, o tom, že fiskální nerovnováha veřejných rozpočtů (to je v Číně důležité kvůli mimořádným problémům provincií) vyvolává neustálou potřebu emise nových peněz, které se však nedostávají do soustavně klesající spotřeby domácností a neřeší z toho plynoucí deflační tlaky. Všechny tyto věci lze krátkodobě zakrýt intervencí státu, středně a dlouhodobě však musí být buď vyřešeny, nebo povedou k hluboké a dlouhodobé strukturální krizi.
Někdo by mohl říct, že americký federální dluh je také obrovský. To je. Ostatně již Ronald Reagan na otázku, co hodlá dělat s deficitem a dluhem odpověděl: „Nic. Už je dost velký na to, aby se o sebe postaral sám“. Jenže celková bilance amerických veřejných rozpočtů je vcelku příznivá a zadlužení domácností i podnikové sféry je (dá se říct) celkem zdravé, navíc více než dostatečně kryté aktivy. Ve srovnání s čínskou situací je to stav velmi odlišný.
A pak jsou zde v čínském prostředí jevy v principu neřešitelné, protože vycházejí ze samotné ho základního uzpůsobení ekonomického modelu kombinace relativní volnosti podnikání a strnulé rigidnosti politického uspořádání. A to je například skutečně extrémně vysoká nezaměstnanost mladých (mluvíme o hodnotách kolem 25 procent), nebo obrovská demografická krize, která se rodí s mimořádnou rychlostí a intenzitou (a proti které jsou demografické hrozby v Evropě vcelku poklidné komplikace).
Na základě toho všeho studentům vcelku s klidným svědomím říkám, že pokud se oni dožijí chvíle, kdy nominální HDP Číny přeroste nominální HDP Spojených států, tak buď to bude po takové katastrofě, že to nebude nikoho zajímat a nikdo to nebude ani měřit, nebo budou v důchodu a nepřipadne jim to důležité.
Co se pak krásného ukazatele HDP na obyvatele týká, tak to už je pro Čínu tak nedosažitelná meta, že ani nemá smysl se o ni bavit.
Luboš Smrčka
Skutečný problém tří těles
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/18/12/13011/w230/Bf370697.jpeg)
Každý, kdo trochu sleduje čínskou ekonomiku, musí ta tři období naprosto jasně vidět. První začíná roku 1978, druhé je zjevné mezi lety 2005 až 2012. A to třetí trvá dosud.
Luboš Smrčka
Státní finance nezachrání zázrak, ekonomické zázraky totiž neexistují
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/18/12/13011/w230/Bf370697.jpeg)
Tisíce nových dětí díky prudce zvýšené porodnosti, znovu zavedená elektronická evidence tržeb, mimořádná daň z mimořádných výnosů, sektorová daň, lithium... Velmi dílčí seznam zázraků, které měly nebo mají zachránit státní finance.
Luboš Smrčka
U Pekingu se bojuje o Pensylvánii
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/18/12/13011/w230/Bf370697.jpeg)
Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/18/12/13011/w230/Bf370697.jpeg)
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/18/12/13011/w230/Bf370697.jpeg)
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Další články autora |
Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč
Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...
Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“
Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...
IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě
Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...
Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě
Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...
VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho
Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...
Zahájení na lodích a v kapkách deště. Olympiádu zažehli Riner a Pérecová
Zahájení, které nemá obdoby. Poprvé v historii se slavnostní ceremoniál přesunul mimo stadion....
Rozvojové země se topí v rekordních dluzích, odnášejí to nejchudší, říká studie
Většina států po celém světě dlouhodobě bojuje s vysokými dluhy. V případě rozvojových států ale...
Pověst jejich zmrzliny překročila hranice. Vsadili na řemeslnou výrobu
Za tři dekády se z malé cukrárny na konci světa stalo zmrzlinářské impérium Adria Gold. Vyrábí...
Prsty už slábnou, hlásí Petr Janda. Na pódiu chce ale zůstat až do konce
Letošní červencová party na zahradě Petra Jandy se nesla v havajském duchu. A její nejzářivější...
- Počet článků 364
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1383x