U Pekingu se bojuje o Pensylvánii

Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.

Jak to souvisí? Velmi úzce.

Pensylvánie je jedním z klíčových států, o které se vede urputný boj v každém z posledních klání mezi demokraty a republikány. Hrála důležitou roli při vítězství Donalda Trumpa, hrála důležitou roli při porážce Donalda Trumpa. Je hlavní částí oblasti nazývané Rust Belt. Tento „rezavý pás“ byl ještě před několika desítkami let centrem americké ekonomiky a hlavně prosperity. Jenže tehdy se pyšnil hrdým přízviskem Factory Belt (tovární pás). Mezi Atlantikem a Velkými jezery se rozkládalo průmyslové srdce země, hustý sled hutí, koksoven, válcoven, automobilek, těžkého strojírenství, leteckého průmyslu s obrovskými výrobními kapacitami, vysokou životní úrovní a, pravda, také mimořádně mizerným životním prostředím. Ostatně i přes děsivé smogové poměry v aglomeracích západního pobřeží v osmdesátých letech minulého století se právě Pensylvanie dodnes může označovat za místo největší katastrofy způsobené znečištěním vzduchu v dějinách Spojených států. Pětidenní smog v Donoře (dnes téměř neznámé město nedaleko Pittsburghu) v roce 1948 byl na počátku výrazného rozvoje legislativy, která omezila možnosti producentů vypouštět zplodiny vcelku volně do ovzduší. Ale podobně tragických či děsivých případů zde znají více, třeba podivuhodné dějiny vyklizeného města Centralia, pod kterým již od roku 1963 probíhá a ještě pravděpodobně až 250 let bude probíhá požár černouhelných slojí, nebo město Flint, kde nemají v kohoutkách pitnou vodu, protože celá síť je kontaminována olovem z vodního zdroje, který zase kontaminovala průmyslová produkce.

Co by však dnešní pensylvánští dělníci dali za tehdejší hospodářskou sílu Donory reprezentovanou nekonečným lesem komínů obřích hutí a válcoven US Steel. A možná by se k nim přidali kolegové z dalších států rezavého pásu: z Michiganu, Iowy, Illinois, Ohia… V mezidobí přišla řada ekologických omezení, především ale obrovská transformace americké ekonomiky, automatizace, technologické změny a pokles poptávky po řadě produktů, rozvoj světové logistiky a díky tomu umožnění přesunu produkce do Asie, což zase mimo jiné pomohlo probudit čínský ekonomický zázrak. Celkově řečeno: Mimořádně se rozvinula a prohloubila moderní globalizace...

V Pensylvánii nyní smog nehrozí, zato nezaměstnanost ano. Dříve bohatstvím přeplněná města jako Pittsburgh či Philadelphia, Detroit v Michiganu, Chicago v Illinois, Buffalo ve státě New York, Cleveland v Ohio a další a další se buď dokázala úspěšně přeorientovat na nové ekonomické poměry (povětšinou) nebo postupně upadá jejich význam. Jako Detroitu, který míval skoro dva miliony obyvatel a byl ve své době pátou největší aglomerací USA. Nyní jich nemá ani 700 tisíc, velikostí spadl na konec druhé desítky žebříčku. Přesto se dá říct, že velkoměsta přerod povětšinou zvládla lépe než střední a menší sídla – z nich skutečně mnohá doslova živoří, nebo rovnou zanikla úplně. Zrodilo se nové rozložení sil Rust Belt. Velkoměsta demokratům, venkov republikánům.

Tak o tuto Pensylvanii, Michigan, Illinois a další státy nyní jde v rodící se americko – čínské obchodní válce. Administrativa prezidenta Bidena oznámila záměr uvalit dodatečná cla na dovoz čínské oceli a hliníku. To by znamenalo místo současných 7,5 procenta skok na 22,5 procenta. A aby měli v Pekingu o čem přemýšlet, tak k tomu přibylo vyšetřování obchodních postupů v loďařství, námořní dopravě a logistice. Proslýchají se možné sankční kroky i v dalších oblastech, přitvrzení v restrikcích exportu technologií a udělování licencí a tak dále. Klasický první výstřel obchodní války.

Vcelku není proč pochybovat, že v rámci čínského systému permanentní podpory státu strategickým odvětvím Američané najdou dost argumentů pro kroky na ochranu vlastních producentů. Ale hlavně jde o hlasy venkova Rust Belt. O ty hlasy, které již jednou Donalda Trumpa dostaly do Bílého domu. A které si neudržel, jakkoliv s Pekingem vedl spory v podstatě po celé čtyři roky svého mandátu. Pravda, nepříliš úspěšně nejen u voličů, ale i z hlediska americké obchodní bilance.

Ale tady nepůjde o skutečný výsledek. S blížícími se volbami bude zřejmě přibývat ostrých prohlášení a slov o ochraně amerických zájmů. A nejen slov, jistě i činů. Tato obchodní válka má šanci stát se největším střetem obou ekonomických velmocí. Neboť ji bude živit nejen vcelku oprávněný americký hněv nad dotační politikou Pekingu vůči mnoha odvětvím (kde odpouštění miliardových dluhů státními bankami není nic mimořádného), ale i lítý boj o hlasy voličů z okrsků za branami bohatých měst.

Tento rok prostě nebude v mezinárodní obchodní oblasti jednoduchý.