Nevzpomínám si, že mi někdy bylo při psaní víc těžko u srdce, než tomu bylo při přípravě tohoto článku.
V pondělí 25. září jsem si přečetl na Novinkách.cz exkluzivní rozhovor s farářkou Martinou V. Kopeckou. Přišel mi na mysl biblický verš „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Toho dne jsem se pravdu dozvěděl, tak jako bezpočet jiných čtenářů onoho interview. A z čeho jsem byl vysvobozen? Z nevědomosti. Z nejistoty týkající se intimního života farářky M. V. Kopecké.
Řeknete: A co vám je do něj? Vůbec nic. Přesněji, nebylo by, kdyby sama sestra farářka nepoložila toto téma na stůl ve veřejném prostoru. Tak se z privátního vztahu stala věc veřejná – z její vůle.
Nepředpokládám, že by se našel někdo, kdo o osobnosti tohoto jména nikdy neslyšel. Proto jen telegraficky: sestra Martina Viktorie je farářkou Církve československé husitské (CČH). Má tu čest sloužit na prestižním místě, v pražském kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Jde o mediálně známou duchovní, mimo jiné i z televizní soutěže StarDance 2021, kde se svým tanečním partnerem skončili na stříbrné pozici. Zastupuje naši zemi ve Světové radě církví. Mnohokrát byla k vidění v televizi, nejen v náboženských pořadech. Nechci použít slovo celebrita, protože ona se za ni jistě nepovažuje. Můžete si ho k ní ale dosadit - a nebudete se mýlit.
Mám ji rád, nakolik může ženatý muž mít rád osobu opačného pohlaví, které si z více důvodů hluboce váží. Mám k ní blízko už proto, že to byla ona, kdo vedl pohřební obřad člověka, který v mém životě, pokud jde o duchovní hudbu, hodně znamenal. Byl to Luboš Svoboda, autor a interpret jedinečných Křesťanských songů (na některých účinkuje i s manželkou Janou a dcerou Janou Mařasovou). Tato tvorba stojí v mé pomyslné hitparádě tuzemské křesťanské pop music celoživotně na samotném vrcholu.
S farářkou Martinou jsme se osobně dosud nesetkali (moje chyba, pozvání mám), ale od roku 2020 jsme v písemném kontaktu. Nemám kromě členů rodiny na svém Instagramu mnoho osobností, které sleduji – ona je jednou z nich. Patří k těm duchovním, které vždy rád vidím a poslouchám. Když jsem zjistil, že během letošní vzpomínky na Jana Husa v Betlémské kapli povede bohoslužbu – spolu s patriarchou T. Buttou a biskupem P. Pechancem –, byl jsem upřímně potěšen.
Jistěže ani mě se nevyhnuly myšlenky na její soukromý život. Inteligentní, vzdělaná a mimořádně půvabná a atraktivní mladá žena zůstává stále svobodná. Rozhodla se zasvětit svůj život cele službě Bohu včetně dobrovolného celibátu? V jednom televizním rozhovoru k tomu řekla (volně): Až přijde pravý čas, objeví se i pravý partner. Tím pro mě byla tato záležitost pro daný okamžik uzavřená. Vlastně jsem jen čekal, až na Instagramu oznámí, že je zasnoubená a po čase nabídne foto ze svatby.
V pondělí 25. září se ale ukázalo, že je všechno jinak.
Sestra Martina se rozhodla pro mimořádně nesnadný krok. Veřejně se přiznala ke své homosexuální orientaci (moderní doba pro to má výraz coming out) a mimoto uvedla, že žije vztahu se ženou svého srdce.
Blesk z čistého nebe? Ano i ne. Je-li někdo „dlouho“ svobodný, může to mít nejrůznější příčiny; tato k nim bezpochyby také patří. Pro mě osobně z toho vyplynuly dvě věci. Jednak jsem se dozvěděl pravdu a byl vysvobozen z nevědomosti (jak jsem z mínil v úvodu). A pak, a to je bezpochyby závažnější, mi problesklo hlavou, že její církev bude mít z podstaty věci problém.
Abych použil biblickou terminologii, sestra farářka se totiž nepřímo přiznala k tomu, že žije v hříchu. Bible učí mimo jakoukoli pochybnost, a to ve Starém i Novém zákoně, že homosexuální intimní styk je v Božích očích ohavnost, hřích. A s tím se bude muset CČH nějakým způsobem vyrovnat. Je obtížně obhajitelné, aby duchovní jakékoli denominace žil v přímém rozporu s tím, co čte z Písma svatého, když vystupuje na kazatelnu (obrazně řečeno). Pokud tento stav, rozpor mezi učením Bible, na němž je každá křesťanská denominace vybudována, zůstává neřešen, daná církev se stává nedůvěryhodnou. Jakkoli je následující příměr extrémně tvrdý, stejně mizernou reputaci by měla pomyslná Iniciativa proti alkoholu, kdyby jedna z jejích mediálních ikon byla usvědčeným notorickým alkoholikem. (Nic nesrovnávám, je to jen ilustrace.)
Je samozřejmě pouze a jen výsostnou věcí CČH, jak se k popsanému problému postaví. Bude to rozhodování velice obtížné, protože jedno i druhé řešení bude bolestné. Zůstane-li sestra Martina nadále na postu farářky, bude církev riskovat do nemalé míry ztrátu dobré pověsti; bude-li zbavena duchovenské služby, přijde o mimořádnou a - nebojme se toho slova – populární osobnost.
V případě varianty „A“ jde o obzvláště prekérní případ. Nejeden farník si může říci: Žije-li sestra farářka v tomto hříchu a je to tolerováno, proč bych nemohl já žít zase v jiném hříchu. Netřeba zdůrazňovat, jak nebezpečné pro duchovní vývoj CČH by takovéto uvažování bylo. Ostatně kauza kolem bývalého biskupa Bicana a kontroverze související s působením někdejšího patriarchy Schwarze, taktéž mediálně populárního, husitské církvi v očích veřejnosti dvakrát neprospěly.
Nebyl by ale tento článek úplný, kdybych se nezmínil o jednom omylu či spíše lži, kterou šíří progresivisté (dokonce i v církvích) o těch, kdo drží biblické učení o tom, že homosexuální praktiky jsou v Božích očích hříchem. Tvrdí, že konzervativně smýšlející křesťané homosexuály nenávidí, že jim chybí v jejich vztahu k nim křesťanská láska. Není to pravda! Mohu to dokázat na vlastním příkladu. Ani po tom, co jsem se dozvěděl, že M. V. Kopecká má vztahu se ženou (a mám důvod se domnívat, že jde i o vztah intimní), nepřestal jsem ji mít rád. Neztratila mé sympatie a i nadále si jí vážím (jako před 25. zářím). Současně ale musím říci, že podle Bible je její vztah s partnerkou Andreou, pakliže k němu patří i lesbická intimita, vztahem hříšným, což sestra farářka musí vědět, pakliže respektuje ustanovení Písma svatého, tak jak platí od nepaměti. Osobně o tom mám jisté pochybnosti, pakliže v rozhovoru na Novinkách čtu její větu, že fandit „jen“ heterosexuálním sňatkům je podle ní nesmyslné. Je to jedna z věcí, v nichž se neshodneme. Podle mě je nesmyslné a hlavně nebiblické fandit jiným než heterosexuálním sňatkům.
Dovolím si doplnit ilustraci. Pokud někomu, k němuž chovám nanejvýš kladný vztah, na cestě životem potřísní oděv svým výkalem pták a já na to upozorním, v žádném případě to neznamená, že tu osobu nemám rád či že ji snad nenávidím. Je to přesně naopak: mám ji rád a proto si přeji, aby nechodila potřísněná.
Ne, nesoudím sestru farářku Martinu, ani po ní nehodlám „hodit kamenem“ (jako v biblickém příběhu o ženě cizoložnici). Jsem hříšník, který musí každý den prosit o odpuštění a Boží milost; na nějaké odsouzení nesmím ani pomyslet, absolutně mi to nepřísluší, byl by to projev duchovní pýchy. Jen jsem si dovolil ve vší pokoře a v úctě k sestře farářce připomenout, že homosexuální intimní praktiky jsou podle Bible ohavnost a hřích.
A budu se zájmem, ale i s obavami sledovat, jakými cestami se bude její případ v církvi dále ubírat.
