Bosenští Srbové a srebrenická genocida

Milorad Dodik je vrcholným srbským politikem v Bosně a Hercegovině (BaH), aktuálně je prezidentem Republiky srbské, jednoho ze dvou územních celků BaH.

V minulosti dvakrát sloužil jako šéf nejvyššího kolektivního orgánu země, předsednictva BaH. Pokud bychom měli Milorada Dodika charakterizovat, pak jde o kontroverzní osobnost, srbského nacionalistu, přívržence Putina a politika, který usiluje o vyvázání Republiky srbské ze svazku BaH a následné připojení k Srbsku. (Druhou politickou entitou je bosňácko-chorvatská Federace BaH.) M. Dodik je na sankčním seznamu Spojených států, kromě jiného kvůli jeho politice, kterou ve Washingtonu interpretují jako směřující k podkopání Daytonských mírových dohod z roku 1995. Tato ujednání, politicky sponzorovaná Západem a Ruskem, ukončila válku v BaH a mj. zřídila funkci Vysokého představitele pro BaH s rozsáhlými pravomocemi. Tím je od roku 2021 bývalý německý politik CSU Christian Schmidt. Hlavním smyslem jeho mise je dohled na dodržování Daytonských dohod v zájmu udržení územní celistvosti a míru v BaH. S tímto cílem je ovšem separatistické úsilí bosenských Srbů v naprostém rozporu.

Pro lepší pochopení chování bosenskosrbských politiků jeden příklad. V červnu 2023 schválil zákonodárný sbor Republiky srbské (Národní shromáždění) legislativu, podle níž tato část BaH nebude napříště respektovat verdikty celostátního ústavního soudu ani nařízení Ch. Schmidta. Tyto zákony M. Dodik podporoval a jako prezident Republiky srbské také podepsal, ačkoli věděl, že jde o hrubé porušení Daytonských dohod. Reakce Spojených států byla ostrá a jednoznačná. To poslední, co by si Američané, a nejen oni, v této části Evropy přáli, je nový etnický konflikt. V prohlášení amerického ministerstva zahraničí z 31. července 2023 je uvedeno: „Tato nová legislativa, podporovaná prezidentem entity Republika srbská v BaH Miloradem Dodikem, je bezostyšným pokusem podkopat státní instituce. Legislativa ohrožuje stabilitu, suverenitu a územní celistvost BaH a také vyhlídky země na integraci do euroatlantických a evropských institucí na úkor obyvatel BaH. Vysoký představitel Schmidt – nejvyšší autorita pro interpretaci Daytonských dohod – tuto legislativu veřejně odsoudil jako nepřijatelné porušení principů právního státu a útok na ústavní pořádek BaH. Navzdory právním krokům Vysokého představitele Dodik legislativu podepsal a ta vstoupila v platnost 7. července 2023.“ (Ch. Schmidt ji následně z moci svého úřadu zrušil. Tím ovšem napětí mezi Srby v BaH a centrální vládou v Sarajevu ještě vzrostlo – LS.)

V sobotu 8. června 2024 se v Bělehradě konalo Celosrbské shromáždění. Jeho motto: „Jeden národ, jedno shromáždění – Srbsko a Republika srbská“. Nejvyššími VIP osobnostmi na akci byli oba prezidenti – srbský Alexandar Vučić a bosenskosrbský Milorad Dudik. Jak uvedl téhož dne web Rádia Svobodná Evropa/Svoboda, přijata byla „Deklarace o ochraně národních a politických práv a společné budoucnosti srbského lidu“. Ačkoli se její text vyhýbá zmínce o odtržení Republiky srbské od BaH a prezident Vučić ujistil o respektu vůči Daytonským dohodám (které s něčím takovým nepočítají), jeho bosenskosrbský kolega Dudik byl otevřenější. Řekl, že Republika srbská byla oddána „Daytonu“, ale je možné, že entita bude muset brzy vyhledat podporu Srbska, aby vyřešila svůj status. „Není možné žít s těmi, kdo se tak věrolomně, zlomyslně, lživě a tajně snažili vnutit názor, že genocida je trvalým rysem tohoto národa (Srbů), což není,“ dodal Dudik. Nicméně ujistil, že jakákoli akce bude provedena pokojně.

Tento postoj vyvolává značné znepokojení, protože každé vychýlení křehké rovnováhy v tomto neuralgickém evropském regionu by mohl skončit krveprolitím. Vzpomínky na 90. léta jsou ještě v živé paměti. Obavy panují z toho, že Srbové na obou stranách hranice usilují o vytvoření „Velkého Srbska“. Ostatně prezident Dudik se touto ambicí, resp. úsilím o odtržení jeho země od BaH a připojení k Srbsku nikterak netají. Rozpad Jugoslávie považuje za chybu (stejně jako jeho přítel Putin rozpad Sovětského svazu), ustavení multietnické BaH za nefunkční útvar. (Podle něj měli být Srbové v BaH připojeni k Srbsku, Chorvaté k Chorvatsku a samostatnost měli dostat pouze tamní Muslimové.)

A ona zmínka o genocidě, která vyvolala u Srbů hysterickou reakci? Valné shromáždění OSN se 23. května 2024 usneslo, že 11. červenec bude „Mezinárodním dnem reflexe a připomínky genocidy ve Srebrenici z roku 1995“. (86 státu PRO, 19 PROTI, 68 SE ZDRŽELO, 22 NEPŘÍTOMNO.) Ve zmíněné lokalitě v BaH povraždili v červenci toho roku příslušníci Vojska Republiky srbské přes osm tisíc bosenských Muslimů – mužů a teenagerů. Tento hrůzný válečný zločin byl uznán jako akt genocidy Mezinárodním trestním soudem i Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Třebaže dnešní srbská reprezentace a stejně tak reprezentace bosenských Srbů nemá s tímto masovým vražděním nic společného, a přestože zástupkyně navrhující země, německá velvyslankyně při OSN Antje Leendertseová, na plénu VS OSN jasně uvedla, že rezoluce není namířena proti nikomu, doslova „ne proti Srbsku, váženému členu této organizace; a pokud vůbec, pak je namířena proti pachatelům genocidy“, cítí se Srbové v Srbsku i v BaH pohoršeni a uraženi. Hlásají totiž, a nejhlasitěji prezident Dodik, že ve Srebrenici v roce 1995 k žádné genocidě nedošlo. Což je ovšem hrubá nepravda. Pokud lze něco považovat za genocidu, pak nikoli počínání Izraelců v Pásmu Gazy, ale vraždění Muslimů ve Srebrenici v pětadevadesátém, stejně jako zvěrské vraždění tutsijské populace milicemi a civilisty z etnické skupiny Hutuů ve Rwandě o rok dříve (1994). V obou případech byl totiž splněn základní předpoklad, aby mohl být masakr považován za genocidu: na Balkáně i ve Střední Africe šlo o úmyslnou akci.

Prezident Dodik poskytl před několika dny rozhovor izraelskému listu The Jerusalem Post. Nikoli náhodou se první otázka týkala oné rezoluce VS OSN o každoroční připomínce památky obětí srebrenického masakru. Bosenskosrbský vůdce znovu zopakoval, že ve Srebrenici v roce 1995 o žádnou genocidu nešlo. Odvolal se přitom na nejmenované „uznávané experty, kteří zasvětili svůj profesní život studiu genocidy a došli k závěru, že se o genocidu nejednalo“. Příslušnou rezoluci VS OSN považuje za nezákonnou, nelegitimní a nezávaznou, porušující ústavu BaH a pravomoc federálního předsednictví BaH. Podle něj ještě víc vyhrotila etnické napětí uvnitř státu. Závěr je nekompromisní: bosenští Srbové 11. červenec jako Mezinárodním den reflexe a připomínky genocidy ve Srebrenici z roku 1995 respektovat nebudou. A nejen to. Prezident Dodik novinám The Jerusalem Post také řekl: „ Nemáme v úmyslu žít (v jednom státě – LS) s těmi, kdo pracují na diskreditaci našeho historického jména na základě toho, co si myslí, že jsme udělali.“

Osobní slovo autora článku. Jakkoli si vysoce vážím toho, že prezident Dodik je oddaným přítelem Izraele, pokud jde o jeho politické názory týkající se BaH a jeho snahu tento stát demontovat odtržením Republiky srbské a jejím přičleněním k Srbsku, považuji je za velice nebezpečné. Mezinárodnímu společenství se podařilo díky Daytonským dohodám nastolit v BaH mír a kompromisní politické uspořádání v extrémně rozdělené společnosti. To by mělo být pro všechny strany, tedy i pro Srby, zavazující. Snahy o rozbití BaH, multietnického státu zrozeného na krvavých troskách občanské války, je cesta do pekel. V době války na Balkáně, zejména v letech 1991-1995, jsem situaci vyhodnotil tak, že nemohu sympatizovat se srbskou (potažmo jugoslávskou) stranou. Nyní se mi znovu potvrzuje, že jsem se nemýlil. V době, kdy Chorvatsko vedlo osvobozovací operaci s cílem znovu získat své území obsazené Srby (samozvaná Republika Srbská Krajina), bylo to v srpnu 1995, jsem v Chorvatsku pobýval a z jejich vítězství se upřímně radoval. Stejnou radost jsem měl, když se znepřátelená etnika na Balkáně začala pozvolna usmiřovat, třebaže k ideálu, zejména v BaH, je ještě hodně daleko. Upřímně: představa, že by se na Balkáně mohlo začít znovu válčit je pro mě stejnou noční můrou, jakou jsem zažíval v roce 1991, když začaly operace federálních jugoslávských sil nejprve proti Chorvatům (březen 1991) a pak Slovincům (červen 1991). Přičemž to nejděsivější obyvatele Balkánu teprve čekalo… Bohužel neochota bosenských Srbů i samotného Srbska uznat srebrenický masakr jako genocidu, jakož i odtrženecké snahy prezidenta Dodika mě velkým optimismem nenaplňují.

ODKAZY

https://www.jpost.com/international/article-806165

Odkaz

Odkaz

Odkaz