Válčili jsme za Husáka – okena blues
Ne, vždy jsme měli vycházky, ne, vždy bylo na normální alkohol, abychom unikli ze spárů vojny, musela si naše čtyřka podpořená výkonným praporčíkem Tomem Forestem nalézt schůdnou a levnou cestu k opilecké euforii. Tou cestou byl čistič jménem okena.
Okena byl dost hnusný šnaps, ale navozoval opileckou euforii. Tak jako byla v socialistických reklamách Hera vlastní sestra másla, měla okena vlastního bratra iron. Iron byl hnusnější okeny. Byl daleko modřejší a lezl hůře do krku. Snažili jsme se tyto nápoje cedit přes rohlík, ale chuti jim to nepřidalo. Po nabytí jistého množství alkoholu v krvi jsme se na rohlík vykašlali a lili to do sebe, jak to bylo. Naše spotřeba čistícího prostředku byla tak velká, že se občas stávalo, že na celém útvaru nebylo čím umývat okna.
My však byli vysmátí, opile jsme se motali, a pokud jsme nezvraceli, bylo nám fajn. Po příchodu půlročáků z Ústí jsme vyzkoušeli i jiné formy úniku. Vojín Chára pro sebe objevil kouzlo 98 procentního benzínu, který se dal čichat z přídavné nádrži ve vrtulníku. Stačilo odklopit víko a sosat. Říkal, že viděl krásné nahé malinkaté ženušky s modrými křidélky, které mu létaly kolem hlavy a po celé kabině.
Zkusil jsem to také - a opravdu! Na třetí pokus jsem se sjel, ba i ženušky létaly, ale ta bolest hlavy, která pak nastala, byla tak urputná, že mě od dalších pokusů odradila, takže jsem se vrátil k prověřenému modrému opojení. Výhodou toho, že vojín Chára měl zálibu v intoxikaci benzinem, bylo, že se vždy rád chopil čištění motoru. To si k němu sedl, kýbl s benzínem na čištění po boku, hadrem pigloval válce, občas si sosnul, znovu čistil a bylo mu celkem jedno, jak otravná a špinavá práce to byla. On si ji užíval. Když jsme pak vraceli po vykonaném díle z letiště, mohli jsme vídat jeho bludný pohled kamsi do surrealistických dálav imaginace, jež byla naprosto inertní vůči realitě vojenského útvaru 6918.
Mimo letiště měl Chára u sebe zásobu algeny nebo alnagonu, patrně tyto léky měly za úkol utlumit bolesti hlavy, které přicházely po vdechování benzinu, tak to měl promakané. Tuto lékovou alternativu úniku jsem vyzkoušel ještě společně s magorákem, který jsme si ukuchtili jako staří vězni v místnosti, kam jsme se chodili zašívat. Žádnou euforii, ač jsem se snažil, to nepřineslo, pouze jsem nemohl spát, jediným kladem bylo, že druhý den jsem byl zcela svěží.
Až o dost později jsme objevili skrytou krásu ostřikovačů oken kabiny Mi4. Nádržka totiž obsahovala líh! Pravda byl říznutý benzinem, ale jelikož jsme byli vynalézaví, jak již alkoholici bývají, přišli jsme na to, jak hnusný odér aspoň trochu odstranit. Recept byl jednoduchý: do ešusu se nasypal cukr, nechal se zkaramelizovat, pak se přilil benzinem cinknutý líh a nápoj se nechal vychladnout. Bylo to také hnusné, benzin v tom cítit byl, proti okeně to však byla síla, jež by byla schopna porazit i rytíře Jediho. Nápoj dostal jméno Blues.
Blues zkrátka dokázalo vyřadit i silného jedince. Pamatuji si na tupý výraz vojína Balcara, který když načas sloužil v kotelně, užíval si zde několika dnů bluesového opojení. Jeho lucidní zjevení prozrazovalo, že se nachází mimo čas a prostor. Jen opakoval: „Mně je dobře, mně je tak dobře,“ on se již nedíval ven, on se díval do sebe, což prozrazovaly jeho oči, z nichž bylo vidět pouze bělmo. Přiznávám, že jsem měl o něj docela strach. Podobné výrazy jsem viděl mnohem později u alkoholiků ve stádiu počínající alkoholické demence. Leč tělo vojáka Varšavské smlouvy musí být odolné proti každému nepříteli.
Po jednom takovém bluesovém mejdanu jsem tahal vojína Balcara z kotelny na rotu: byl jsem totiž střízlivější. Mezi kotelnou a kasárnami byl plot obehnaný nahoře ostnatým drátem, znali jsme místo, kde byl drát volnější, takže se zde dalo přelézt. Jenže tahat přes plot těžkého vysokého a našrot nalitého vojína byl nadlidský úkol. Vojín Balcar se mému snažení navíc blbě smál, velice ho bavilo, jak se snažím jeho těžký korpus převalit přes zeď. Nakonec se mi to nějakým způsobem podařilo.
Po těžké dřině jsem usnul těžkým spánkem opilců. Vojín Balcar mezi tím vystřízlivěl. Byl čas večerního nástupu a já byl kožak, naprosto mě nešlo probrat. Vzbudil mě až nadpraporčík Čermák, který mnou třásl tak dlouho, až se mu to podařilo. Chvíli jsem na něj mžoural, co mě budí, pak jsem se začal trapně vymlouvat na to, že jsem byl pomáhat v kotelně a byl jsem tak unavený, že jsem tvrdě usnul. Sveřepě jsem mu tvrdil, že se tedy vlastně nic nestalo, jen jsem zaspal nástup, takže můj přestupek by nemusel hlásit.
Čermák byl však hnida důstojnická, pochopitelně mě napráskal i s tím, že jsem se mu zdál být opilý. Marně jsem pak veliteli letky vysvětloval, že jsem nebyl opilý, ale jen unavený z kotelny. Kupodivu mi nevěřil. Jméno podporučíka Čermáka, který mě dle mého soudu nespravedlivě udal téměř za nic, si pamatuji dodnes.
Na závěr této kapitolky se ještě vrátím k okeně, neboť tento čistič oken nás pomohl dostat přes „rozbouřené vody vojenské služby“ do časů míru a lehkovážné civilní bezstarostnosti:
Okena blues
jest hymnus, který byl složen právě k poctě tohoto velebného nápoje.
Slova napsal vojín Šmiták / hudbu složil vojín Špinka
Okena blues
Když se ráno probudím, otevřu okno dokořán
a co tam nevidím, jede ke mně modrej prám
veze modrej náklad v modrym balení
Veze modrej náklad, radujem se hned
veze modrej náklad, oknem přímo sem
Rum to je přece základ, mraky stavení
Modrej Rum a modrý mraky
Rum vypiju, mraky taky
Otevřu okno dokořán
Přijel ke mně, přijel ke mně modrej prám
Jan Lněnička
Existuje trollí farma také na nádraží Krč?
Trollové jsou všude, vedeme hybridní válku. Můj příběh je o cestování a trollech. Cestuji rád vlakem, trať posázavském Pacifiku skýtá nádherné pohledy na kaňon Sázavy.
Jan Lněnička
Cesta jinam Miroslava Imricha
Na rockera typu Míry Imricha odešel v celkem dosti požehnaném věku 71 let. Poprvé jsem ho viděl někdy v roce 1978 v klubu Dvojka na Vinohradské.
Jan Lněnička
Kdy napíše Karel Trčálek něco původního?
Třeba o slunéčku sedmitečném, o Kohoutkově kometě, nebo o smažáku... leč marnost, nestane se tak, zatím...
Jan Lněnička
Bolševický nok
Byli jsme svědky přestřelky mezi europoslankyní paní Konečnou a ministryní paní Černochovou, ale o to nejde, jde o obohacení jazyka českého a nové významy slov.
Jan Lněnička
Zrádce Beneš zachránil Československo
Západní spojenci nás zradili, jedině Edvard Beneš měl odvahu vyvěsit bílou fangli na Hradě, abychom mohli přežít i my a pomlouvat jej.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Vláda se bude zabývat budoucnosti zóny Plzeň-Líně. Letecká záchranka zůstává
Ministři se po stažení plánu na budování továrny na výrobu baterií do aut v loňském roce znovu...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
- Počet článků 390
- Celková karma 28,35
- Průměrná čtenost 1008x