Jakmile určitá věc, osoba nebo vztah přestanou fungovat, je nutno je vyměnit popřípadě odstranit. V současnosti je takový postup „trendy“.
Většina elektronických výrobků je tak levných, navíc během pár měsíců jsou již zastaralé, že nemá cenu je nějak spravovat. Možná také odtud tento trend zřejmě přešel i do našich životů. Na všechno a všechny se pohlíží pouze z hlediska jejich fukčnosti, i my jsme zdroje, nastane-li porucha, věc či osobu, případně nás samé, je třeba vyměnit a jede se dál.
Žijeme v předstihu, tvrdí filozofka Anna Hogenová. Málokoho v tom shonu napadne, že porouchané by se dalo opravit. Není čas. Snad jedině rodinní miláčkové jako jsou auta a domácí mazlíčci nás k takové myšlence dovedou, ale vysavač, sekačka nebo partner, to všechno, pokud je nefunkční, je třeba vyměnit za nové. Je přece tolik krásných věcí, tolik zážitků, které můžete dostat, které můžete mít. Dokonce i pohlaví si můžete změnit!
Doba přeje rozmařilosti. Petra Procházková kdysi vyprávěla o svém afgánském příteli, který přišel do nákupní galerie a překvapeně zíral na množinu těch zbytečných krámů na pultech, v regálech a ve vitrínách, že s úžasem pravil: „Čím jste si to zasloužili?“ Řekl bych mu, že ničím, makají na nás v Bangladéši.
Občas, když zajdu do dómu konzumu, tedy do olbřímí nákupní galerie, mám z té množiny zbytečností a celého toho prostoru slabost, musím rychle pryč, protože tlak na mé čivy je neúnosný. Můžete si koupit všechno. Není problém si to hned odvézt. Půjčku dostanete ještě dnes.
Jenže, za všechno se platí. Za každou novou věc, kterou musíte mít, musíte zaplatit a když ne, exekuce vás nemine. Žijeme v schizofrenním stavu, můžeme vybrat z tisíce a jedné nabídek, leč musíme za ně platit. Stáváme se otroky svých tužeb, na druhé straně ale nesmíme vypadnout ze systému!
Z reklamy však slyšíme: staňte se sami sebou.
Přestaňte být hodní, staňte se sami sebou. Přílišná starost ostatních vás brzdí, staňte se tou nejlepší verzí sami sebe.
Zkuste to a skončíte pod mostem!
Není to k zbláznění?
