Jak se mi Petr Pavel pomstil, ani o tom nevěděl

V sobotu jsem psal blog štvavější než Svobodná Evropa s Aeronetem dohromady, sepsul jsem všechno: od skoroprezidenta, po vládu až po válku na Ukrajině. Psal jsem jej do mailu, avšak ten se neuložil.  

Zbyl jen název, perex a pár odkazů:

Mnohoobroč Petra Pavla a Petra Fialy

Pořád se něco děje. Jen skončily volby náš skoro prezident volal aktivisticky na Tchaj wan, krysy Vonrák a Macura chtějí opustit potápějcí loď ANO. Babiš nejdůvěryhodnější politik.

https://www.forum24.cz/prulomovy-krok-rika-o-pavlove-hovoru-s-tchaj-wanem-sinolog-hala-telefonat-je-podle-nej-krokem-k-miru/

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3562045-ano-si-musi-vyjasnit-jestli-je-hnutim-pro-vsechny-nebo-levicovou-stranou-rika-vondrak#utm_content=freshnews&utm_term=vondr%C3%A1k%20z%20ano&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

To je vše, co zbylo.

Název blogu jsem pak z měnil na: Nic není tak horké, jak to vypadá.

Neboť jsem nebyl doma, blog jsem psal do mailu. Kdybych jej byl býval uložil, ještě bych ho býval doma dopsal. Jenže jak říká filozofka Hogenová – žijeme v předstihu – byl jsem netrpělivý, a když se napsané neukládalo, prostě jsem mail zavřel v pevné víře, že se to nějak uloží. K velké potěše Petra Pavla a mé smůle se tak nestalo. Ale co když v tom má už nyní prsty Akční plán pro čelení dezinformacím nebo sám generál? Možné je všechno!

On byl včera vůbec zvláštní den, vypadalo to na úplněk, ale ten je až dnes, já měl spíš zatmění. Jak vysvětlit, že když jsem nesl kýbl s odpadem a vzal jsem sebou pejska, ten si zamotal nožičku do provázku od vodítka tak, že nešel rozmotat? Vše směřovalo k tomu, že když jsem pejska z obojku pustil, vodítko jsem na ten odpad odložil s myšlenkou, že ho nesmím zapomenout vyndat, než kýbl vysypu. Až když jsme s pejskem obešli naší obvyklou trasu, všiml jsem si: „Vodítko!“ Ještě, že byla popelnice plná a já nemusel praktikovat dumpster diving neboli potápění v popelnicích. Vodítko jsem vyhrabal, ale blog se mi z tenat nul a jedniček vylovit nepodařilo.

Je to smůla i pro čtenáře, zvlášť pro mé myšlenkové odpůrce, kteří si tak mohli ulevit od svých nejistot a frustrací a pěkně si aspoň v duchu (slovně musíme být slušní ve smyslu kodexu) zanadávat na mě – dezoláta, a zároveň se utvrdit ve své myšlenkové nadřazenosti. Podle psychologů prý rádi čteme černou kroniku a bulvár proto, že si připadáme lepší ba dokonce dobří. Ostatně na podobném primitivním principu byla založena i kampaň Petra Pavla.

A úspěšně, přesto mi vrtá hlavou otázka, jak se ti dva týpkové mohli octnout v boji o Hrad? Jak jsem psal v minulém blogu: „Ten je nový, ten se nazakecá,“ akorát že se zakecal s prezidentkou Cchaj Jing-wen, aby připravil destinace pro Cestovní kancelář – vláda a parlament/senát sro., která pro vyvolené připravuje lety naTchaj – wan. Kdyby tam zůstali všichni, vyhnuli bychom se takovým katastrofám jako: změny valorizace důchodů, změny DPH, konec příspěvků na stavební spoření. A nikdo by se o svatou snahu o vyrovnaný státní rozpočet na úkor dnes již ani ne tak chudých jako spíš střední třídy nestaral. Jen Lukáš Kovanda by marně hovořil o tom, jak vláda měla možnost jednat rychle, aby mohla odsouhlasit a zavést tato nepopulární opatření a pořádně s námi zamést, ale ona se místo toho toulá po Číně.

Ještě jedno téma ze smazaného blogu musím uvést. Je to téma války. Paul Valéry napsal:

„Válka – masakr lidí, kteří se vzájemně neznají, pro zisk lidí, kteří se znají, ale nemasakrují se.“

Otázka je, proč ti lidé, kteří se neznají, do té války jdou, zvlášť pokud jim to nařídil nějaký nezodpovědný vůdce nebo ideologie, ve kterou sotva věří? Chránit svoje domovy jako v případě Ukrajinců? Proč raději nezachránit svoje životy a utéct? V případě Rusů je to jiné z toho důvodu, že jsou vysláni kamsi bojovat, aniž by jim to dávalo smysl. Jenže to je pohled zhýčkaného Evropana, případně někoho, kdo si myslí, že válka je nějaká počítačová hra – čím víc tanků a mrtvých, tím víc bodů – jenže tam umírají skuteční lidé. Ale i to je náš pohled, zvlášť my Češi, kteří z každého konfliktu vyjdeme vítězně, aniž bychom se o to nějak příliš zasloužili, jsme odborníky na přežití (máme prý zlomené páteře, ale přežili jsme). Jsme zkrátka jako národ vyčůraní a ti nejvyčůranější z nás pak kandidují na prezidenty, tudíž jsem si sám dal odpověď na svou shora položenou otázku ohledně týpků na Hrad.

Jenže to jsem odbočil od toho, proč jdou Ukrajinci a Rusové dobrovolně na popravu, proč jedni neutečou a druzí se na to nevykašlou. Pohledu Evropana zřejmě uniká, že život na obou válčících stranách, jak Ukrajiny tak Ruska, je a byl pro mnoho lidí tak mizerný, příšerný a bezútěšný, že pro ně má větší smysl nechat se zabít v pro nás nesmyslné válce a zemřít jako hrdina.

Abych neskončil takto negativně, musím říci, že mám velikou radost z paní generálové Pavlové, protože máme mnoho společného. Jednak je narozená také v listopadu a jednak v devatenácti, ještě jako Zelená, sloužila v útvaru 6918 v Prostějově, kde jsem sloužil i já! Šlo o prapor na prostějovském letišti, který byl určen k zabezpečení činnosti tamního vrtulníkového pluku. Nastoupila tam v roce 1983, tudíž jsme se mohli i potkat!

Jestlipak si pamatuje na starou poručíka Bartoše nebo Bárty od paragánů, která dělala v prádelně a on o ní vždy říkal: „Z největší prostějovské kurvy jsem udělal svou manželku a z vás udělám vojáky!“

Svět je malý...

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-stigma-prvni-damy-archiv-ukazal-jeji-cestu-do-ksc-po-dvou-letech-odesla-224975