Dialektika dějin – okupace nebo osvobození?

Sovětský svaz, náš vzor, nás nejprve osvobodil, aby nás mohl okupovat, abychom si sami přišli na to, že nás vlastně osvobodil. Tímto vývojem jsme prošli od roku 1968 do roku 1989...

Dokud jsem neznal Hegela, neměl jsem jasno. Chodil jsem tehdy do 1. třídy zvláštní školy na Spořilově, když nám druhý školní den paní ředitelka Jásková ve školním rozhlase oznámila, abychom my děti nechodily ven, že jsou tam okupanti.

O pár let později jsme se první den školy ze školního rozhlasu dozvěděly, že Sovětský svaz je s námi na věčné časy a my s ním, i když jsem byl žákem zvláštní školy, bylo mi to divné, bylo mi to divné, dokud k nám do třídy nepřišel spolužák Hegel. Ten mi vysvětlil dějinnou dialektiku, jejíž vzorovým příkladem je prý Prusko. Pochopil jsem, že myslí Sovětský svaz.

Od té chvíle jsem měl jasno:

Byli jsme osvobozeni! Přihlásil jsem se do pionýrské organizace a hrdě si každé ráno vázal pionýrský šátek a šel do školy. Někteří spolužáci se mi posmívali, ale vždycky jsem je nahlásil a oni se mi pak museli omluvit. Odpoledne jsem pak chodil do pionýra, kde již dávno před inkluzí, o které se nyní hodně mluví, jsme měli možnost trávit svůj volný čas s žáky normálních škol. Zde jsem také poznal Láďu Dlouhého, který také naší zvláštní školu navštěvoval, ale byl o několik ročníků níž.

Láďa byl zapálený pionýr! Vždy zvítězil v soutěži, kdo ponese nejkrásnější lampión u příležitosti výročí VŘSR. Když jsme šli do prvomájového průvodu, pokaždé mával tak urputně, že si jej soudruh Gustáv Husák všiml a pokynul mu. Dokonce se stal komunistou, ale chytl se, jak již to v mládí bývá, divné party a zcela otočil. Jak já jsem se v tomto chlapci zklamal!

Když jsem absolvoval všech šest tříd zvláštní školy, šel jsem se učit na popeláře. Chlapci zde byli drsní a vůbec nedbali morálních kvalit socialistického člověka a plivali na sytém. Kolikrát jsem je napomínal, kolikrát jsem jim vysvětloval dialektiku dějin, kolikrát mě pak zbili. Nahlásit jsem je musel!

Když si málo uvědomělí mistři v Učňovském ústavu popelářů v Popelce nad Popelkou mých aktivit všimli, poslali mě do do Prahy na střední školu ministerstva vnitra. Zde jsem se znovu setkal se svými spolužáky. Vystudoval jsem obor tajný agent, následně jsem byl poslán na stáž do Moskvy. Byly to krásné časy…

Ale všechno jednou skončí, začal můj pracovní život. Bylo to těžké, abych mohl zaznamenávat hovory a jména nepřátelských agentů nebo lidí žijících v bludu, že socialismus je to nejlepší, co dalo socialistické Rusko světu, musel jsem se naučit psát. Ale podařilo se to a pustil jsem se do angažované práce tajného agenta.

Musím se přiznat, že mi někdy bylo i trochu líto, všech těch pomýlených lidiček, kteří bezmyšlenkovitě papouškovali zprávy, které slyšeli ze štvavého vysílání Hlasu Ameriky nebo z rádia Svobodná Evropa. Byli to jen obyčejný lidé, kteří si nevážili socialistických jistot a socialistického blahobytu, které jim přinášela těsná spolupráce se zeměmi RVHP. Některé z nich jsem téměř ani nenahlásil, ale to víte, služba není družba a neúprostná dialektika dějin musí být podmíněna přáním a snahám všeho pracujícího lidu pod vedením KSČ.

Pak přišlo zklamání roku 1989. Havel a jeho parta vlastizrádců a zaprodanců za jidášský groš prodali naši zemi do rukou západních imperialistů. Všechny Havlovy sliby lidu, pak byly americkými imperialisty za spolupráci českých a sudetoněmeckých revanšistů pošlapány a my jsme se stali kolonií - sedmnáctým státem Německa. Byly pošlapány ideály socialismu, ale nejhorší pro mě bylo, že Fendrich s mladým Rumlem mě vyhodili z mého milovaného zaměstnání, přitom jsem mohl klidně sloužit dál. Ani kamarád Láďa mi nepomohl! A tak se pro mě a mnoho mých spolužáků ze školy kolo dějin se vrátilo zpátky na počátek!

Dnes si s pompou připomínají výročí, jemuž ti neznalí dějinné nutnosti revoluce, které na svá bedra vzala dělnická třída, říkají okupace. Pár zrádců znovu hovoří o pošlapávání lidských práv a „nespravedlivých“ trestech, kterých se jim dostalo v dobách, kterou mylně nazývají – totalita. Jsou to lži, přátelé, a jestli se jim kdy nějakých trestů za podkopávání socialistické zákonnosti dostalo, byly zcela oprávněné!

Naše země se díky zrádnému vedení „postkomunistických“ vůdců dostala do dluhů, o kterých se soudruhu Štrougalovi ani nesnilo. Ten dluh bude muset zaplatit pracující lid! Náš pracující lid je však dosud málo uvědomělý a vláda tančí jak mu Amerika píská.

Lidé probuďte se!

Naším úkolem je znovu otočit kolo dějin! Pomozme osvobodit Ukrajinu od zrádných banderovských a petljurovských hord. Je třeba nastolit mír v Prusku! Jediná nosná ideologie pro naší dobu je:

Marxismus - Lněničkismus!

Peněžité dary prosím zasílejte v eurech nebo dolarech v zalepené obálce do redakce iDnes...