11. přikázání: Neposílej kapitalisty celého světa někam.

Bys byl mezi uctívači tržního molocha oblíben a dobře se ti ve světě vedlo. Antikomunistický resentiment je u nás zakořeněn asi až do pátého kolena. Diskusi z minulého článku jsem přečetl svému psovi, ani on ode mne kůrku nevzal.  

https://lnenicka.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A220719_789654_blogidnes

Na slovo resentiment jsem narazil u filosofa Antonína Doláka při jeho výkladu Fridricha Nietzscheho.

V úvodu do filosofie čteme:

Slovo „resentiment“ označuje strategii reaktivní vůle k moci: Nemůže-li se reaktivní síla odreagovat – třeba proto, že je na to příliš slabá nebo příliš neschopná –, pak dochází k reakci v nitru, v cítění, v sentimentu. Reakce se stane resentimentem, duchem pomsty.

Militantní uctívači kapitalismu, ač v dobách socializmu ve velké většině seděli na zadku, snaží se reagovat na byvší režim aspoň až nyní. Přihlédnu-li k tomu, že žádný komunismus dosud nebyl realizován, je to pláč na špatném hrobě.

Jisté pokusy o nastolení sociální spravedlnosti byly v Latinské Americe, jež má ráda kapitalistické Spojené státy jako pazdeří v obřiti, například v Chile a Argentině, kde při potírání nepokojů došlo k barbarskému krveprolití. Ve Venezuele a jiných zemích revoluce zkrachovaly kvůli zájmům zahraničních vlastníků korporací a následným hospodářským sankcím. Smutné pravdy o imperiálních výbojích USA jsem vzal na zřetel až po roce 1989, a tak utrpěl i můj bezmezný obdiv daný filmy a hudbou k této velmoci. Rusové a Američané: vsjo rovno.

Zastánci tržního hospodářství se žádného komunismu v blízké budoucnosti nemusí obávat, celkem správně to vystihl diskutující Milan Bartoš:

Problém není v systému, ale v lidech ... idea rovnostářství je pouze utopie, vždycky převáží individuální sobectví a touha mít se líp než ostatní a to nejlépe na úkor druhých. Nevím, jestli to tak máme geneticky zakódované nebo ne, nicméně historie je toho jasným důkazem.

Samozřejmě pokud se v současné době klade nejvyšší důraz na výkon, úspěch individua a hlavně maximalizaci zisku, je jasné, že žádné kolektivistické vize nemohou dojít úspěchu. Stačí si všimnout jakým trnem v oku jsou kupříkladu neziskové organizace. Jsou-li zneužívány k obohacení, není to jejich problém, ale těch kteří je zneužívají. Není jisté, jestli je naše individuální sobectví nějak geneticky zakódováno, nebo naše jednání vychází z kontextu daného sociokulturního prostředí.

Větší šanci na spravedlivější společnost by tak mohly teoreticky mít spíše rozvinuté země západního světa, ostatně Marx se ve svých revolučních teoriích obracel k průmyslové Anglii a ne k zaostalému Rusku. Říká se, nevím, co je na tom pravdy, že Slovany pohrdal. Ve světle současného konfliktu i našemu militantnímu postavení k němu, myslím že celkem oprávněně. Jestliže nám pan Fiala dokola omílá, že jsme Západ, že patříme na Západ, tak ani tato tisíckrát opakovaná lež se nestane pravdou. My obýváme jak geograficky, tak minulostí, tak i myšlenkově středoevropský prostor.

Pomocí propagandy, která podporuje antikomunistický resentiment, si na Západ pouze hrajeme. Den co den jsou nám servírovány další a další oběti totality, až mám někdy strach, že až dojdou, budou si je muset redaktoři vymýšlet, podobně jako to činil Jaroslav Hašek s nově objevenými zvířaty v časopise Svět zvířat nebo jako jsou instantní vyprávěnky pro potřeby žebráků u Cimrmana. Mohl bych se toho ostatně zhostit sám.

Za totáče jsme slýchávali dojemnosti o nezaměstnaných ve Francii. Dnes je to, čemu jsme se smáli, pravdivé! Co naopak není pravdivé, jsou mediální výroky, že pamětníci socialismu vzdychají po starých pořádcích prý proto, že byli mladší, nebo že jsou již mdlého rozumu a špatně si na ta léta pamatují. Podívám-li se na dnešní stoupající ceny je zkrátka dráž. Výpočty „ekonomů“, že stále jsme na tom podle průměru platů „líp“, jsou akorát další blamáží. Časté námitky nad regulací ekonomiky a trhu státem jsou v současné situaci scestné. Nízké ceny bydlení a základních potravin je to jediné nad čím lze vzdychat, jinak zaplať pánbůh, že je to za námi. Vyhrazovat se proti něčemu, co už je dávno pryč, je nesmysl.

Podsouvat mi opojení dobou před téměř 33 lety je mimo, o tomto časovém údobí jsem ve svém minulém blogu nenapsal ani řádku. Vůbec poprvé jsem tak učinil v předchozím odstavci. Jak by asi řekla mačisticky orientovanými technokraty nenáviděná Greta: "Dnes se mi jedná o budoucnost."

Z toho důvodu se ztotožňovat se systémem založeným na maximalizaci zisku, přeloženo do češtiny: zlodějně, na bankovnictví, přeloženo do češtiny: lichvě, a rabování planety, pokládám za lapsus rozumu, přeloženo do češtiny: zhovadilost.

Má-li být Toto vrcholem společenského uspořádání lidské rasy, pak je to s naší budoucností dosti nahnuté...