Jsem potenciální volič pravice. Pomyšlení, že se po volbách může do případné koalice s ODS a TOP 09 zapojit i strana Radka Johna mne ale značně irituje. Tato partaj v mé mysli vzbuzuje všechno možné, jen ne důvěru.
Před časem jsem měl zajímavou mailovou diskuzi s jedním skalním příznivcem Věcí veřejných, který reagoval na mé vyjádření sympatií panu Schwarzenbergovi. Onen čtenář namítal, že jedině Věci veřejné mají konkrétní a realizovatelný program, že jako jediná strana to myslí vážně a že jako jediná politická síla je schopna nedobrou situaci uvnitř naší společnosti řešit. Snažil jsem se mu oponovat, bohužel bez efektu. Čas ukáže, kdo měl pravdu. Shodně s některými komentátory mám čím dál silnější pocit, že skutečné motivace založení této strany nemají s nějakým řešením společenských problémů mnoho společného.
Ono je to tak. Politické strany mají nyní tři zdroje příjmů - členské příspěvky, sponzorské dary a příspěvky od státu. Strany, které ve volbách do Poslanecké sněmovny získaly 1,5 % voličských hlasů, dostanou sto korun za každý odevzdaný hlas. Když získají nejméně tři procenta hlasů, mají také nárok na stálý příspěvek ve výši 6 milionů korun. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 tisíc korun. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje. Za každého poslance, senátora či krajského zastupitele (v případě Prahy zastupitele hlavního města) má také strana nárok na příspěvek na mandát. Za poslance a senátora dostává ročně 900 tisíc korun, za mandát člena zastupitelstva kraje 250 tisíc korun (zdroj MF Dnes, říjen 2009). Pokud tedy dosáhnou Věci veřejné na těch uvažovaných 10% (možná zbožné přání a možná i realita) a účast voličů bude obvyklá, pak by mohl povolební příspěvek ze státního rozpočtu této straně dosáhnout cca více než několika desítek milionů korun. K tomu stabilní měsíční příjem nominovaným poslancům (opět ze státního rozpočtu) a lze dojít k logickému závěru, že založit stranu může být docela zdařilý podnikatelský projekt a konec konců kam se hrabou dotace z fondů EU se všemi svými složitými administrativními buzeracemi a kontrolami. A co se týká Radka Johna, osobně se domnívám, že byl možná angažován tak, jako se najímá profesionální moderátor na významný firemní večírek, nebo známý herec pro reklamu obskurní firmy, nabízející obskurní služby. Známá tvář, mediální protřelost a potřeba být viděn. A odměna tohoto nesporně schopného člověka jistě nemine. Když nic jiného, tak alespoň v podobě budoucích poslaneckých příjmů a prebend.
Četl jsem jednu příšernou volební reklamu VV v pátečním Metru. Tento skvost říká, že Věci veřejné budou hledat zdroje na protikrizová opatření „ve vyšší hospodárnosti státní správy, omezení rozkrádání veřejných peněz a hlavně v omezení korupce“. Co to je, probůh, omezení? Pokud někdo z Věcí veřejných ví o konkrétním případě rozkrádání veřejných peněz, nebo korupce, musí to snad oznámit jako trestný čin, jinak se sám dopouští hrubého porušení zákona. Nebo to „omezení“ snad znamená, že konkrétní státní úředník bude sice dál rozkrádat veřejné peníze, ale o něco méně? Nebo sice bude dál brát úplatky, ale v nižších částkách? Dokonce si myslím, že právě taková partaj s tak pěkným a konkrétním programem těm skutečným rozkradačům a korupčníkům více než vyhovuje. A právě o tom to je. Radek John je inteligentní člověk a dobře ví, že to je všechno nesmysl, ale současně také dobře ví, že řada zakomplexovaných a ublížených lidiček na tato prázdná hesla bude slyšet a že tito „slušní a poctiví“ lidé dají svůj hlas jeho partaji. A pak nechť se stane, co se má stát. A odpovědnost? Zodpovídat se z nesmyslných a naprosto nekonkrétních výkřiků tak jako tak nelze. I to pan John jistě ví.
To jsou totiž prohlášení, které si nezadají s různými sjezdovými závěry předlistopadové KSČ, ve kterých se rozšiřovalo, prohlubovalo, kladl se důraz, přikládal se prvořadý význam a prvořadá pozornost a ve kterých se také zdůrazňovalo, že je nutné vypořádat se s tím či oním nešvarem, neduhem apod. To je totiž programový cíl na nic. Nelze ho následně vyhodnotit, ani z pohledu potřeb společnosti kontrolovat. Právě tak postup proti nepřizpůsobivým občanům, bezdomovcům atd., který také Věci veřejné deklarují. Co s těmi bezdomovci chce Radek John dělat? Dát jim byty, nebo je shromáždit (koncentrovat) někde v táborech mimo velká města a nechat je hlídat svými milicemi v reflexních vestičkách? Pochopitelně ani jedno, ani druhé. On proti nim bude zkrátka „postupovat“. To je nejschůdnější. Této partaji nevěřím.
Dát se „na politiku“ totiž dostává další motivační dimenzi. Vedle jedinců, kteří potřebují ke svému životu stejně jako vzduch i politickou moc, se tak stane prostorem i pro klasické podnikatelské aktivity. Za státní peníze, pochopitelně. A zájem společnosti rovná se zájmu podnikavého jednotlivce. Lze namítnout, že i ostatní partaje mohly být založeny ze stejných pohnutek. Možné je u nás všechno.
Česká politická scéna zkrátka nebyla, není a nikdy nebude procházka růžovým sadem. Dnes je to spíše procházka po skládce komunálního odpadu. Koho ale sakra volit? Nikoho? To jsme to dopracovali.
