Jak by to vypadalo, kdyby Spojené státy uskutečnily omezený jaderný úder na Severní Koreu jako preventivní opatření proti útoku Severokorejců na jih Korejského poloostrova? Je vůbec něco takového možné? Co by bylo potom?
Scénář eventuálního jaderného úderu je celkem jednoduchý. Střely s plochou dráhou letu s omezenými jadernými hlavicemi z ponorek na vybrané cíle, zejména na jednotky v blízkosti hranic s Jižní Koreou a pak silný jaderný úder na hlavní město a následné konvenční raketové údery na několik dalších vojenských a administrativních center a Severní Korea jako samostatná entita přestane existovat. Prakticky otázka několika dnů. A pokud se zakládá na pravdě, že Spojené státy v posledních dnech upozornily Čínu a Ruskou federaci na nutnost realizace plánovaných opatření na svých jižních hranicích s KLDR pro případ radiačního zamoření, pak na tom něco být může.
Tyto a podobné úvahy a zaručené informace, které se objevily v posledních dnech na několika serverech, nejsou obvykle doloženy seriozním zdrojem a nesou určitý charakter konspirativních sentencí různých senzacechtivých publicistů. Zatím. Přece jen to ale navádí k jistému zamyšlení.
Přes všechny náznaky toho, že se (možná) jedná o vykonstruovanou fikci, nepostrádá tato eventualita v několika ohledech vnitřní logiku a jde z ní strach. Především je faktem, že Severní Korea v posledních dnech výrazně eskaluje formy svého vyhrožování (oficiální vypovězení příměří z roku 1953, vyhlášené severokorejským režimem před několika dny, de facto znamená, že na Korejském poloostrově je obnoven stav horké války). Faktem také je, že tato země zkrátka mohla ve svém více než problematickém vývoji právě teď dojít do okamžiku, kdy se jejím představitelům může zdát pokračování války proti Jihu (a následně proti Spojeným státům) jako jediné únosné řešení vnitřních problémů. Má obrovskou stálou armádu (1,2 milionu), na jejíž provoz a udržování docházejí prostředky a musí být buďto použita (a tedy i zničena ve válečném konfliktu), nebo rozpuštěna. Přitom druhá varianta by znamenala totální kolaps dosavadního politického a ekonomického systému (pokud se ovšem dá ještě o nějakém systému mluvit). Když jsem sledoval záběry některého z posledních shromáždění fanatických vojenských a politických špiček Severní Koreje, silně jsem pochyboval, že tito lidé jsou schopni uvažovat v delším časovém horizontu a ve prospěch obyčejných lidí. Tito lidé jsou spíše zralí a připravení na sebezničení, než na jakoukoli změnu vnitřních poměrů.
Na druhé straně je také faktem, že druhý aktér onoho možného duelu, Spojené státy americké, jsou nyní ve velmi těžké situaci a podle úvah ekonomických analytiků se tato mizerná situace bude ještě dál a dál prohlubovat. Za takových podmínek je dost pravděpodobné, že tato velmoc, dosud se považující za středobod světa, může realizovat i poměrně nestandardní a riskantní opatření, nikoli ale k vyřešení problémů Korejského poloostrova, ale ke zdánlivému vyřešení vlastních prestižních a velmocenských problémů. Postavení USA ve světě se výrazně oslabuje a nová americká administrativa může, přes rádoby mírotvorné postoje Baracka Obamy, dospět k závěru, že země potřebuje vyhrát významnou válku a současně také předvést své možnosti a sílu.
Současně tady je, jako poměrně nový jev, náhlý a zřetelný odklon Číny i Ruska od severokorejského režimu a jistá možnost, že tyto giganty sjednotí se Spojenými státy svůj názor na účelnost preventivního a demonstrativního úderu za jakoukoli cenu, jako krajního prostředku, který by byl, coby účinná demonstrace síly, schopen s konečnou platností vyřešit současné i potenciální problémy s tzv. zdroji budoucích rizik, tedy se zeměmi, jako je Írán a konec konců i Indie a Pákistán. Kdo může v tuto chvíli říci, zda se to může, či nemůže stát?
Zkrátka zase jedna z mých „oblíbených“ katastrofických vizí (jak mi jeden čtenář napsal v souvislosti s mým posledním článkem). Dovoluji si ale případného čtenáře ujistit, že mne osobně bude velice a hluboce mrzet, když se ukáže, že jsem měl pravdu. Raději ne. Ať to raději zůstane jako námět pro akční sci-fi film, ve kterém Walter Bruce Willis, nebo jiný přestárlý akční hrdina, opět zachrání svět před totální katastrofou. Realita by byla pro nás poněkud fatální. Každý zdánlivě lokální konflikt může přerůst v konflikt globální. Zvláště, když je veden jadernými zbraněmi. Tento globální konflikt bychom totiž, přes svoji národní nezničitelnou náturu, nemuseli přežít.
