Soud s Geertem Wildersem je ostuda Evropy.

Včera jsem četl článek pana Matějky, zakládajícího člena Strany svobodných občanů, uveřejněný na serveru Neviditelný pes pod názvem „Soudíte Wilderse? Suďte i mne“. S leitmotivem článku bezvýhradně souhlasím.  

Ona ta diskuze kolem probíhajícího soudu s Geertem Wildersem je vedena poněkud chybným směrem. V rámci toho holandského soudu skutečně nejde o to, zda je či není Korán pro Evropu nebezpečný, zda aktivní odpor vůči islamizaci Evropy je či není podporou nenávisti vůči muslimům. U soudu s panem Wildersem jde o to, že si někdo dovolil říkat nahlas a veřejně něco jiného, než (obrazně řečeno) povolují směrnice EU. To totiž úředníci v Bruselu zjevně považují za mnohem větší nebezpečí, než je postupná ztráta kulturní identity obyvatelstva jednotlivých evropských zemí. Geert Wilders si zkrátka dovolil moc. On totiž začal říkat a publikovat své vlastní názory. Navíc takové, které nepatří mezi ty oficiálně schválené. V čem je tedy ona vytoužená svoboda slova? V každém případě je právě v tuto chvíli tento základní atribut lidských práv souzen jako zločinný v jedné z tradičních evropských zemí. Absurdita? Nikoli, pouze aktuální evropská realita.

Nejde přece pouze o to, zda pan Wilders bude či nebude shledán vinným a odsouzen, nebo osvobozen, ale především o to, že vůbec k tomuto soudu může v Unii dojít. Bít na poplach je v EU patrně zavrženíhodný počin. Říci, nebo napsat něco proti imigrantům, jejich životnímu stylu, kulturním návykům, představám o právních normách, požadavkům a schopnosti (lépe řečeno neschopnosti a neochotě) se asimilovat v novém kulturním prostředí, je okamžitě klasifikováno jako xenofobie, podpora rasové nesnášenlivosti, nebo (jako v tomto případě) podněcování nenávisti vůči muslimům. Evropa totiž začíná trpět jakousi historickou senilitou, jakýmsi patologicky zvýšeným ohledem na práva imigrantů a současně absencí ohledů na práva samotných Evropanů. Někdy mám pocit, že Evropu řídí uplakané, dementní a naprosto bezmocné svíčkové báby. Přežije taková Evropa? Těžko.

Islám je velmi silná a životaschopná ideologie. Evropa naopak nemá prakticky žádnou. Vliv tradičních křesťanských církví je v sekularizované části Evropy velmi zanedbatelný a v tzv. silně religiózních zemích se transformoval do naprosto zformalizované podoby, neschopné jakékoli obrany křesťanských tradic a hodnot. Islám je bojovná ideologie, disponující obrovským množstvím disciplinovaných vyznavačů, ochotných pro tuto ideologii a její vítězství kdekoli na světě udělat cokoli. Islám se nikdy a za žádnou cenu nebude s ničím míchat, nezná kompromisy. Islám je svébytný, cizím vlivem nedotknutelný a integrální názor na svět a nenechá se ničím denaturovat. Naprosto rovnoprávné soužití s islámem v rámci Evropy je velmi nebezpečná iluze. Budeme do nekonečna někam couvat?

Ustupovat cizímu vlivu se v posledních letech stává v Evropě módním politickým hitem. Vzpomínám si na prohlášení Rowana Williamse, arcibiskupa z Canterbury pro BBC z roku 2008. Pan arcibiskup tehdy řekl, že je nevyhnutelné, aby Británie přijala do své legislativy některé prvky islámského práva šaría. Zdůvodňoval to tím, že někteří britští občané, islámského náboženství, nemají vztah k britské legislativě a zavedení některých prvků islámského práva do britských zákonů by významně přispělo ke sjednocení národa. V praxi by to mohlo vypadat tak, že by si tito občané mohli v některých oblastech vybrat, podle jaké právní normy se jejich věc bude řešit. Takže dvojí právo v jedné zemi. Je to absurdita, nebo reálná budoucnost? Vzpomínám si také na diskuze o žádosti vypustit z knížek pro děti jakékoli zmínky o prasátkách, nebo na protesty muslimských zdravotních sester v britských nemocnicích proti požadavkům, aby si před zdravotním úkonem umyly ruce až k lokti, což by znamenalo, že by ona muslimka musela nejprve své předloktí před ostatními odhalit. Je to absurdita, nebo reálná budoucnost? Jsme vůbec ještě v Evropě?

Až se všechny tyto ústupky sečtou, můžeme také zjistit, že naše západní kultura se dostala na konec svojí historické cesty. Vlastní historii a kulturu je totiž bezpodmínečně nutné bránit proti všem cizím vlivům. Vždy a s jakýmkoli rizikem. Naši předkové to věděli, naši současní představitelé to přehlížejí.

Nemám nic proti islámu jako náboženství. Víru jsem vždy respektoval, ač jsem sám její potřebu nikdy necítil. Asi bych také nepřirovnal, na rozdíl od pana Wilderse, Korán k Mein Kampfu Adolfa Hitlera (ostatně obě knihy jsem kupodivu dokázal přečíst, takže alespoň povšechně vím, o čem jsou). Každá ideologie má ale svůj prostor, své historicky dané a vymezené místo i čas. Islám do Evropy nepatří a každý muslim, který se sám a dobrovolně rozhodne v Evropě žít, musí respektovat její historická specifika, kulturu a především zákony. To přece není rasismus, to je obrana, na kterou má evropská civilizace nezadatelné právo. Nedovedu si představit Evropana, či Evropanku, kteří by se rozhodli kupř. v Saudské Arábii nerespektovat islámské zvyklosti a zákony a klást si nějaké odstředivé požadavky. Jak dlouho by jim to asi vydrželo? Já se hlásím ke křesťanským kořenům Evropy, k evropské historii a ke svým předkům. Muslimové mezi nimi zcela jistě nebyli. A stále ještě pevně věřím, že reislamizované Turecko do Unie přijaté nebude. Snad přece jen zvítězí zdravý rozum nad patologicky chápaným multikulturalismem.

A že v Česku zatím nějaké velké problémy nejsou? Ale budou. Jen co bruselští úředníci začnou přerozdělovat imigranty do jednotlivých evropských zemí. Až nám přímé evropské směrnice přikáží postavit v každém větším městě mešitu s minaretem a u soudů respektovat zákon šaría, až nám bude protestující muslimská mládež zapalovat auta na ulicích a útočit na křesťanské kostely, bude na všechno pozdě.

Asi bychom si neměli zakládat na další a další problémy, které budou muset horko těžko řešit naši potomci. Své tradice a své zákony bychom měli mít především v úctě. Nebudeme je vnucovat jiným, ale nesmíme dopustit, aby ty své někdo vnucoval nám. Abychom zkrátka nebyli jednou překvapeni, že nám v naší staré dobré Evropě nepatří nic. Ani právo, ani země, ani vzpomínky.

Nechci žít v islámské Evropě a fandím Wildersovi. Soud s ním je evropská ostuda.