Židovské rodiny utíkají ze švédských měst. Bojí se teroru ze strany militantních islámských přistěhovalců. Dopustí Evropa, aby židé byli opět nějakou vyhraněnou ideologií pronásledováni v zemích, kde se narodili? Myslím, že ano. Je to totiž naše tradiční historická ostuda.
Neustále se potvrzuje, že multikulturalismus je jeden z největších a nejtragičtějších nesmyslů, které kdy evropskou historii ovlivňovaly. Evropa má své kořeny, své tradice a díky jim i svoji vlastní, evropskou představu o životním stylu, o podstatě a projevech demokracie, o lidských právech a má svoje vize budoucnosti. Možná obtížně realizovatelné, možná i méně zdařilé a méně životaschopné, ale v každém případě evropské. Do těchto kulturních a společenských hodnot islám zaručeně nepatří. Vznikl v úplně jiném prostředí a patří do úplně jiného prostředí. Proto je zbytečné a neupřímné zdůrazňovat, že se islámští přistěhovalci musí svému novému prostředí přizpůsobit. Nikdy k tomu nedojde.
Islám nebude coby ideologie nikdy existovat an sich. Vždy bude mít vyhraněnou společenskou a politickou dimenzi, vždy bude usilovat o získání převahy všude tam, kam je díky naivitě měkosrdcatých evropských politiků vpuštěn. Muslimové se nikdy nezačlení do evropské společnosti. Jejich vztah k vlastnímu náboženství je velmi silný a loajální. Naopak vůči zemi, která je přijala, bude vždy přinejmenším ostražitý, v horších případech otevřeně nepřátelský. Oni nikdy nedopustí, aby se jejich náboženství jakkoli denaturovalo a znehodnotilo evropskými tradicemi a evropskými kulturními kořeny. Významnou součástí těchto kořenů je totiž i židovská historie a kultura, která ovlivnila i naší křesťanskou historii a kulturu. Pokud bychom skutečně chtěli, aby se islám (trvale a bez pozdějších konfliktů) stal součástí evropských tradic a evropské kultury, museli bychom my sami vytěsnit z evropského prostoru židovství. Tak, jak to chtěl Hitler a ostatní nacističtí vizionáři. Ne nadarmo ve čtyřicátých letech minulého století islámští náboženští vůdci žehnali islámským divizím SS. Tyto divize totiž byly oním, tolik potřebným symbolem války proti židovství a Hitler byl tím vyvoleným v boji proti nepřátelům víry. Pokud to dnes dovolíme, tak se také, tak jako Hitler, islámskému světu zavděčíme. Něco takového ale přece nemůžeme, ve jménu jakési servilní kulturní tolerance, dopustit.
Jediná cesta jak této zrůdné budoucnosti předejít, je předejít eskalaci samotného problému. To znamená nedopustit, aby se příliv muslimů do Evropy zvyšoval. Nedopustit, aby se v tradičních evropských zemích zabydlovala islámská kultura, aby ukvapená aplikace demokratické svobody náboženského vyznání a naprosto zcestný výklad pojmu respektování osob jiné národnosti, překračovaly únosný rámec zachování evropského charakteru tohoto kontinentu. Jsem pro respektování muslimů coby osob jiné národnosti a jednoznačné respektování jejich kultury a náboženství. Pro realizaci svých kulturních návyků, své představy o právu a postulátů svého náboženství mají dost a dost prostoru ve svých zemích. Ty jim přece nikdo z nás nebere.
Stokrát můžeme ve svém naivním fňukání obviňovat Geerta Wilderse a další politiky z xenofobie. Na této hrozbě to nic nezmění a historie jednou potvrdí, že tito lidé, kteří soustavně a tvrdě upozorňují na absurditu současné sebelikvidační politiky některých evropských vlád, měli pravdu. Ale, tak jako vždy, bude na všechno pozdě.
