Past na medvěda.

Mirek Topolánek nastoupil cestu do politické tmy. To, co se stalo, nebyla pouze rána známému hulvátovi, ale dobře mířený úder celé české pravici. Pokud si to objednal pan Paroubek, smekám před ním. Bůh ochraňuj tuto zemi.  

Další překážka na cestě Jiřího Paroubka k vytouženému postu je odstraněna. Ono se totiž již v tuto chvíli rýsuje, že Mirka Topolánka hned tak někdo nenahradí. Konec konců to dokázal i nový lídr ODS Petr Nečas, který ve čtvrtečním rozhovoru na otázky redaktora reagoval na úrovni druhořadého mluvčího policejního okrsku. Petru Nečasovi navíc příliš nepomůže ani pověst slušného a umírněného člověka. Předvolební politická scéna není a ani nemůže být o slušnosti. To už není zákopová válka, ale otevřený boj muže proti muži, ve kterém po předem připravených zbraních musí nutně dojít i na ty pěsti a zuby. Navíc si tato společnost právě na to v posledních letech zvykla a konec konců to i čeká. Opravdu si nemyslím, že osoba Petra Nečase bude pro Jiřího Paroubka nějakým nestravitelným soustem. Myslím naopak, že ho spolkne jako malinu. Má jednu velkou zbraň. Sociálně demokratické myšlenky totiž špatné nejsou. Mají zcela jistě své nezastupitelné místo v moderní evropské společnosti a "obyčejným lidem", na které se pan Paroubek ve své rétorice zaměřuje, ladí jejich sociální rozměr a podbízivost. Charakter a zaměření těchto myšlenek má ale jedno velké riziko. Nesmějí se totiž stát státním náboženstvím a nesmějí se stát prostředkem k naplnění chorobných ambicí jednotlivce, či jeho drahé polovičky, nebo úzké skupiny všeho schopných a všechno slibujících politiků. A k těmto koncům začíná tato společnost na základě posledních událostí docela zřetelně směřovat.

Osobně se přikláním k těm komentátorům, kteří onu událost hodnotí jako dobře vymyšlenou a skvěle připravenou past na člověka, který opravdu rychleji mluví, než myslí a který se domnívá, že zájem o jeho osobu a jeho přítomnost tam či onde vyplývá jednoznačně z jeho osobního šarmu a politických schopností. Není tomu tak. Redaktoři onoho časopisu postupovali tak, jak jim velela jejich potřeba zviditelnění a troufám si tvrdit, že téměř spolehlivě předem věděli, jak do dopadne a že jim onen ješitný člověk sám skočí na háček. Jejich postup lze odsoudit, ale, řečeno s klasikem, to je tak všechno, co se proti tomu dá udělat. Je zkrátka vymalováno.

ODS nikdy nebyla moje parketa. Partaji, která ze dne na den vznikne z revolučního kvasu a z revoluční naivity, zkrátka nevěřím. Ona se totiž musí, tak jako celá porevoluční společnost znovu a znovu konsolidovat, prochází řadou dětských chyb, které ty později vzniklé již obvykle překonají. Tuto stranu také nevolím. Ale nikdy bych nad ní nenadřadil partaj, která je vedena sebestředným, samolibým a osobní kariéře plně oddaným člověkem, který je ochoten slíbit cokoli, ať to stojí, co to stojí a který je ochoten se spojit s kýmkoli, kdo bude jeho osobní nároky respektovat. Jiří Paroubek je neštěstím pro tuto zemi. Svojí povahou, ambicemi, i nespornými politickými schopnostmi, které dokáží tak věrohodně a účinně rozkmitat ty typicky české strunky obyčejných lidí, se stal největším národním nebezpečím za posledních dvacet let. Jasné ale v tuto chvíli je, že tento virus na české politické scéně zvítězí a po jeho přemnožení všichni dobře poznáme, jak to vlastně myslel, co tím vlastně sledoval a do jaké míry mu na těch obyčejných lidech záleží.

Mirek Topolánek mu to ochotně a snaživě umožnil. Na tom, co bude po volbách, bude mít nehynoucí zásluhy. Doufám, že si to v tuto chvíli dostatečně uvědomuje. A doufám, že se alespoň trochu stydí.