Kritika islamismu není rasismus ani xenofobie.

Evropa směřuje k islamizaci. Nesouhlas s její ideologií, která se neslučuje s naším, evropským prostředím a s našimi, evropskými tradicemi je na místě. Naštěstí nikdo nedokáže zglajchšaltovat světové kulturní hodnoty tak, aby zmizely rozdíly mezi islámským a křesťanským světem. A to je dobře.  

Zachovat tyto rozdíly a nesnažit se je násilně a křečovitě, pod jakýmsi pochybným heslem multikulturalizmu stírat, je dobré pro islám i pro křesťanský svět. Každý má nezadatelné právo nesouhlasit s určitou ideologií. Tento nesouhlas s jinou ideologií, s jiným náboženstvím a hlavně s jiným životním stylem, nikdo nebere islámu. Nikdo by jí neměl brát ani nám, Evropanům. Ani neorganizovaným občanům, ani členům Národní strany, ani nizozemskému politikovi, poslanci a šéfovi holandské Strany pro svobodu, Geertu Wildersovi. Nebo snad není nesouhlas jako nesouhlas, averze jako averze? Je snad dovoleno nesouhlasit s komunistickou ideologií, ale není dovoleno, nebo alespoň není vhodné nesouhlasit s islámem, s jeho politickými projevy, nástroji a proklamovanými cíli v současném světě? Jsou některé názory, přístupy, souhlasy či nesouhlasy košer a některé nikoli? Ono je skutečně asi jednodušší ostře, nekompromisně a „statečně“ kritizovat komunismus, který se již nemůže bránit, než politický islamismus s jeho věrnými a jeho silnou, velmi akceschopnou ideologií.

Nikdy mi nevadilo, když byl někdo muslim, žid, bigotní křesťan, černý, bílý nebo žlutý, lidovec nebo sociální demokrat. Vadí mi ale, když se mi někdo snaží svá specifika a své odlišnosti, ať už rasové, národnostní nebo názorové vnucovat a tzv. „obohatit“ o ně ty mé, vlastní přístupy ke světu. Když za ně navíc očekává jakousi úctu, automatické společenské ocenění a obdiv a když je klade na piedestal výjimečnosti a výlučnosti. Vadí mi, když někdo z úplně jiného světa chce radikálně změnit i ten můj a přizpůsobit ho obrazu svému. A vadí mi také, když významní představitelé naší, evropské kultury, jakým je bezpochyby i člověk s vysokou společenskou vážností, pan Rowan Williams, arcibiskup z Canterbury a člen britské Horní sněmovny, před islámem překotně ustupují a koketují dokonce i se zapracováním zákonů šaríja do tradičních zákonů prastaré evropské země.

Problémy s pozváním pana Wilderse a evidentní obavy z jeho veřejného vystoupení, jsou jen a jen důkazem toho, jak velký strach z vlastní nemohoucnosti a myšlenkové impotence někteří naši politici mají. Strach z otevřeného, jasného a srozumitelného názoru na ožehavá témata byl vždy průvodním jevem myšlenkového a ideového úpadku. A je také příznačné, že někteří politici tohoto strachu využívají pro své záměry a pro svoji politickou strategii. Někteří pro další útok na Lisabonskou smlouvu, někteří pro své další zviditelnění a získání té smířlivé, tvárné a lítostivé části české veřejnosti na svoji stranu.

Pokud dopustíme další islamizaci Evropy, pokud dovolíme evropským muslimům dál stupňovat své požadavky a pokud budeme dál tolerovat a podceňovat problém islámské imigrace, pak naše kultura zahyne. Postupná islamizace Evropu mimo jiné ekonomicky dorazí a stane se tak patrně nejdražší hrubou chybou v evropských dějinách. Možná by to chtělo oprostit se jednou pro vždy od škatulkování odlišných (neoficiálních) názorů do množiny nacismu a jeho postulátů, přestat každého s jiným názorem označovat za extremistu a nesnažit se každou politickou partaj, která se pokouší řešit i jiné problémy, než ty obvyklé, hned zakazovat. Možná by to dokonce chtělo znovu si ujasnit, co je a co není rasimus, co je a co není xenofobie a konečně začít ze všech sil kopat za evropskou kulturu, evropské hodnoty a evropskou budoucnost.

Bojujme za Evropu a za její budoucnost. Nedovolme narůstání počtu muslimů v tomto regionu a naslouchejme bez zbytečné předpojanosti i jiným, než striktně oficiálním názorům. Naslouchejme všem, kteří se snaží bít na poplach a vidět do nepříliš optimistické budoucnosti. Naslouchejme i panu Geertu Wildersovi i přes jeho nevšední a neotřelý slovník. Jinak skutečně naše kultura zanikne. Samozřejmě zdaleka ne všem by to nutně muselo vadit. Věřím tomu, že v případě dokončení totální islamizace Evropy určitá část Evropanů a evropských politiků najednou nalezne mezi svými předky muslimy a značná část z nich si bude svoji kariéru stavět na ostré kritice všeho, co bylo před islámskou Evropou. Takoví totiž jsme. To umíme velmi dobře. Právě v tom se od islámského světa odlišujeme. K naší škodě. Islamizace nám známého světa se dnes dál a dál rozšiřuje. I v zemích, dlouhodobě koketujících se západními hodnotami, jako je Turecko, se snahy o znovuvybudování klasického islámského státu akcelerují, země se dál a dál orientuje spíše na islámský svět a dnes je dokonce sporný i další význam setrvání této země v euroatlantických strukturách. Turecko, ani jiné islamizované země nesmějí být začleněny do Evropské unie. To je životní imperativ staré, dobré Evropy.

Nic proti islámu jako náboženství. Nic proti mohamedánům, coby svobodným lidským bytostem a jejich kultuře. Jsem ale Evropan, potomek starého katolického rodu a dá Bůh, že už ze mne, díky mému věku, muslim nikdy nebude.