Rada panu ministrovi školství od bývalého pedagoga

Kdo očekával, že nový mladý ministr školství přinese zlepšení v tomto těžce zkoušeném oboru, ten musel být zklamán. Upřímně řečeno, dalo se to čekat.

Jako bývalý středoškolský učitel jsem s trpkým úsměvem sledoval první prohlášení pana ministra školství Ondřeje Lišky. Tvrzení, že nenabízí řešení problémů ale toliko novou kvalitu diskuze, mne nadobrou přesvědčilo o správnosti mého rozhodnutí odejít z oboru.

Je opravdu smutné, že školství řídí člověk bez odborných znalostí a zkušeností. O životních ani nemluvě. Nikdo není dokonalý a proto si dovoluji panu ministrovi poradit v nelehké situaci, kdy se učitelé bouří a to dokonce v nebývalé intenzitě. Moje rada je jednoduchá. Zcela postačí, aby pan ministr zkusil půl roku učit a žít z učitelského platu. Zažije při tom spoustu zajímavých zážitků a možná pozmění své dosavadní představy. Pokud má smysl pro humor, jistě ocení vtipnou hádanků od studentů: „Je to bílé a na konci je ho*no. Co je to? Přece výplatní páska učitele!“ Pokud má dar výřečnosti, jistě si s platem 13500 čistého poradí s otázkou: „A pane profesore, opravdu má smysl studovat vysokou školu?“ A pokud má silný žaludek, jistě bravurně zvládne výtky studentů, že si dovolil stávkovat. „A proč vlastně chcete víc peněz, když nic neděláte a ještě máte dva měsíce prázdnin?“

Panu ministrovi přeji hodně úspěchů při novém způsobu hodnocení kantorů, kdy nebude hrát hlavní roli počet odučených let, ale kvalita odvedené práce. Zajímalo by mne, jak toho chce dosáhnout,  neboť není nic abstraktnějšího, než dobře odučená hodina. Jak chce poznat, kdo dobře učí a kdo nikoliv? Kdo a podle čeho se to bude posuzovat?

Je pravda, že kantorské povolání má u nás minimální prestiž, ne-li přímo zápornou. Zlepšit tento stav reklamní kampaní je však neuvěřitelně naivní až směšné. Máme snad očekávat velké billboardy s dobromyslnou tváří českého učitele a dovětkem: „Myslím to upřímně?“

Na úplný závěr malá poznámka. Není to tak dávno, co pan prezident Klaus odmítl jmenovat mladé právníky soudci, neboť se jejich věk pohyboval kolem třicítky. Poukazoval na jejich mladickou nezkušenost a z ní vyplývající možné chyby. V případě pana ministra Lišky zřejmě takové pochybnosti neměl. Jak signifikantní. Slovy klasika: kdo to neumí, ten to učí, kdo to neumí přečíst, ten to řídí. Bůh ochraňuj Českou republiku. Čekají nás těžké (negramotné) časy.