Sbohem, Česká pošto s.p.

Před několika dny jsem obdržel dopis od České pošty s.p. , ve kterém mi bylo oznámeno, že se mnou byla rozvázána smlouva a již nadále nejsme partneři. Po šestnácti letech vztahu mne to přeci jen trochu zamrzelo. Ale ne moc.

Žili jsme spolu dlouhá léta v symbióze. Náš vztah se neustále prohluboval. Od nesmělých začátků, kdy jsem dobírkové složenky a podací lístky vyplňoval ručně, přes profesionální smlouvu a jednoduché prográmky až po poměrně kvalitní webovou aplikaci, kdy vše probíhalo rychle a kvalitně. Pokud zrovna systém nenapadli hackeři. Párkrát jsem sice přemýšlel o rozvodu, ale nikdo jsem k tomu nenašel odvahu.

Bohužel konkurence nespala a tak jsem díky neviditelné ruce trhu začal upřednostňovat služby soukromých společností. Rozdíl až třiceti korun na jedné zásilce mluvil sám za sebe. Jako provozovatel e-shopu jsem měl jasno. Stejně tak i mí zákazníci. Jednoduše o doručování zásilek pošťáky, kteří nikdy předem nezavolají na mobil a balíčky rozvážejí zásadně dopoledne, aniž by vhodili do schránky lístek o nedoručené zásilce, najednou nebyl vůbec žádný zájem.

Nečekaně jsem během čtvrt roku neodeslal jediný balíček Českou poštou. Nikdo mi nezavolal ani nenapsal, co se vlastně se mnou děje. Jednoduše jsem byl odejit. Škoda. Přitom jsme spolu zažívali nespočet dobrodružství. Jako třeba když zákazník celý den čekal na dobírku, aby se večer na internetu dozvěděl, že adresát zásilku nepřevzal v důsledku absence hotovosti. A což teprve taková duchařská historka o zákazníkovi, který se jednoho aktivně zajímal o termín dodání, abych se následujícího dne dozvěděl, že adresát zemřel a dalšího dne, že zásilka zmizela.

Kdykoliv budu projíždět kolem mé pošty, vzpomenu si na dlouhé fronty nervózních e-shoperů a nadlidské výkony vystresovaných pracovníků pošty. Kde jsou ty časy. Dnes už zde nenajdete ani snaživé  e-shopery ani obětavé pracovníky. Svět už je někde jinde. Vzpomínky však zůstanou.