Už je tomu spousta let, co jsme jako mladí nezralí hoši pokřikovali na neoblíbený armádní fotbalový klub Dukla Praha jednoduchý pokřik Dukla to pukla! Letos jsem se dočkal, bohužel.
Letos v létě jsem navštívil Špindlerův Mlýn a s údivem zjistil, že Dukla tentokráte pukla na celé čáře.
Dukla se totiž jmenovala i zotavovna ROH, známá též z kultovního filmu Homolka a tobolka. Jako dítě jsem zde trávil nejednu odborářskou dovolenou. Z paměti mi nevymizí kulaté odznáčky ROH (Revoluční odborové hnutí) za odchozené kilometry v doprovodu větrem ošlehaného kulturního referenta pana Františka, vůně vajíček na másle podávaných k snídani, balíčky s jídlem místo oběda (chléb, kolečko salámu, vajíčko na tvrdo, trojúhelníček taveného sýru a možná i tatranka), neuvěřitelně trapné ranní fizminutky, v rámci kterých se tatínkové přetahovali lanem za halasného povzbuzování maminek a dětí. Rovněž nesmím zapomenout na večery s přednáškami zkušených horalů spojené s promítáním diapozitivů.
O tom všem jsem chtěl vyprávět svým dětem a ukázat jim zotavovnu Dukla. S překvapením jsem však zjistil, že místo majestátní budovy poblíž místního kostelíka se nachází jen hluboká stavební jáma. Z kdysi mohutného hotelu zbylo jen schodiště. Takže Dukla to vážně pukla. Tentokráte jsem však místo radosti odcházel se smutkem v duši.
