Dukla to pukla

Už je tomu spousta let, co jsme jako mladí nezralí hoši pokřikovali na neoblíbený armádní fotbalový klub Dukla Praha jednoduchý pokřik Dukla to pukla! Letos jsem se dočkal, bohužel.

Letos v létě jsem navštívil Špindlerův Mlýn a s údivem zjistil, že Dukla tentokráte pukla na celé čáře.

Dukla se totiž jmenovala i zotavovna ROH, známá též z kultovního filmu Homolka a tobolka. Jako dítě jsem zde trávil nejednu odborářskou dovolenou. Z paměti mi nevymizí kulaté odznáčky ROH (Revoluční odborové hnutí) za odchozené kilometry v doprovodu větrem ošlehaného kulturního referenta pana Františka, vůně vajíček na másle podávaných k snídani, balíčky s jídlem místo oběda (chléb, kolečko salámu, vajíčko na tvrdo, trojúhelníček taveného sýru a možná i tatranka), neuvěřitelně trapné ranní fizminutky, v rámci kterých se tatínkové přetahovali lanem za halasného povzbuzování maminek a dětí. Rovněž  nesmím zapomenout na večery s přednáškami zkušených horalů spojené s promítáním diapozitivů.

O tom všem jsem chtěl vyprávět svým dětem a ukázat jim zotavovnu Dukla. S překvapením jsem však zjistil, že místo majestátní budovy poblíž místního kostelíka se nachází jen hluboká stavební jáma. Z kdysi mohutného hotelu zbylo jen schodiště. Takže Dukla to vážně pukla. Tentokráte jsem však místo radosti odcházel se smutkem v duši.