České školství v posledních letech zažívá skutečnou zkoušku ohněm. Nejdřív se muselo popasovat s covidovým režimem života a vzdělávání. Nyní musí vstřebat jeden populační ročník dětí navíc.
Podle odhadů MŠMT do ČR uteklo před válkou na 125 tisíc ukrajinských dětí. Zvládneme je zařadit do vzdělávacího systému? Jsou na to školy připraveny?
České školství zažilo poslední dva roky nápor, který nepamatujeme. Covidová doba byla pro učitele mimořádně vyčerpávající. Neustálé přizpůsobování se změnám v karanténních opatřeních, střídání online a prezenční výuky, později souběh prezenční a online výuky dostala řadu učitelů na okraj jejich vnitřních sil. Přes jejich velké úsilí, se řadu dětí nepodařilo seznámit s látkou v takovém rozsahu a kvalitě, jakou běžně očekáváme a požadujeme. Učitelé od začátku školního roku však neřeší jenom mezery ve znalostech dětí, ale i narušené sociální vazby v dětských kolektivech. O psychických a sociálních dopadech pandemie na děti se už mezi odborníky nemluví jako možném dopadu, ale realitě, která na některé děti těžce dopadla. K problémů se přidává i stále složitější sociální a finanční situace některých rodin, která se odráží na psychice dítěte, jeho prospěchu a chování ve škole.
Covid byla úplně nová zkušenost, se kterou se museli pedagogové a pracovníci ve školství naučit pracovat ze dne na den. Neměli ještě ani čas se z tohoto silně nestabilního období vzpamatovat a už se na ně valí další mimořádná událost, se kterou tu, stejně jako s pandemií, nemáme jednoduše žádnou zkušenost. Nejen, že přicházejí neočekávaně desítky tisíc dětí, které je třeba do škol nějak umístit, ale jde zároveň o děti, které mají sice blízké, ale jiné kulturní zázemí, a které se nedomluví ani s vrstevníky, ani s učiteli. Navíc si musíme uvědomit, že tyto děti prošly traumatickými zážitky. Už samotný přesun do cizí země bez jistoty, kam jdu a co mě tam čeká, je pro děti náročný. A to nemluvíme o kamarádech a příbuzných, které opustily, a tom, co na Ukrajině zažily. Traumatizace u dětí se projevuje různě a někdy jsou její projevy zaměňované třeba za špatné chování nebo nevděk, projevy mohou být také zpožděné v čase, a to i o několik měsíců. Naše školství nemá plošně zkušenost ani s cizojazyčnými dětmi, ani s dětmi s traumatickým zážitkem. Nesmíme v tom nechat učitele samotné.
MŠMT naštěstí jedná a snaží se školy podpořit. Zaměřuje se především na posílení jejich rozpočtů, aby mohly zajistit „stoly a židle“ navíc a další učitele, kteří se s novými dětmi dorozumí, a nebo je naučí česky. Ale to nebude stačit. Bude toho potřeba mnohem více.
Školy budou potřebovat také silnou metodickou podporu: jak dítě na vstup do třídy připravit, jak podpořit třídní kolektiv, jak řešit projevy traumatu, jak skloubit rozdílná kulturní zázemí dětí. S integrací cizojazyčných děti do prostředí našeho vzdělávacího systému už u nás zkušenosti máme. O jejich šíření se snaží organizace Meta https://meta-ops.eu/, ale bez další podpory její snaha zasáhne maximálně desítky škol. Podle MŠMT máme dnes v systému přibližně 400 škol, které už mají zkušenost i integrací dětí, ale to je ani ne desetina z celkového počtu základních škol v České republice.
Dalším důležitou roli v úspěšné integraci sehrají školní metodici prevence, výchovní poradci a školní psychologové, kteří jsou ovšem už teď nedostatkovým zbožím. S vyšší podporou podfinancovaných a často neúplných poradenských týmů ve školách se zatím nepočítá. Přitom to budou právě tito pracovníci, kteří budou klíčovým faktorem k úspěchu či neúspěchu integrace dětí ve škole.
A do třetice, znovu se ukáže, jak moc chybí ve školství institut sociálního pedagoga. Odborník, který dokáže řešit a skloubit problémy rodiny s fungováním dítěte ve školních lavicích, zjednodušeně propojka mezi školou a rodinou. Nesmíme zkrátka zapomenout, že jen více stolů, židlí a dost učitelek a učitelů samo o sobě stačit nebude.
Jde o stejné problémy, které se už projevily za covidu. Nedostalo se jim však dostatečné pozornosti. Dnes stojíme před další výzvou, kterou musí naše vyčerpané školství zvládnout. Dobré metodické vedení, silné školské poradenské týmy a zavedení pozice sociálního pedagoga by se měly stát jednou z hlavních priorit Ministerstva školství a našich zákonodárců.
