Těsně pod Bohem.

Býti prezidentem je jistě krásné. Dobře honorované, vysoko na žebříčku, luxus, prostě Havaj. Třeba prezident sportovního klubu, prezident některých lékařů, prezident policajtů  nebo nějakého jiného spolku.

To prezident všech občanů, je daleko průraznější kalibr. Sice žádné super pravomoci, ale vliv určitě ano, jak to formuloval sám Pan Prezident. Trochu problém přináší fakt, že tady nelze žertovat, nýbrž, ať chceme, či nechceme, dotýká se obsazení této pozice, dost těsně, našich životů. Je to symbol, reprezentant, nejvyšší autorita a alespoň jakás - takás obrana proti šíleným nápadům upocených politiků pachtících se, kdyby nezůstal kámen na kameni, za nakupováním hlasů svých dezorientovaných voličů. Skutečnost, že mužů v této roli bylo, v historii tohoto státního útvaru, jak prstů na rukou napovídá, že je to naprosto výjimečná záležitost.

Kandidovat a prosadit na Hrad svého favorita působí na politické strany jako ukazovák s malíkem vztyčené na italské tifosi, politikové pak ztrácejí příčetnost, navrhují nesmysly a jdou za tou oslovinou i přes mrtvoly svých spolustraníků. Přitom samotná funkce prezidenta republiky nenabízí nic moc prebend pro partaje a  tím méně pro partajníky. Snad jen nevetování těch fantaskních nápadů mdlých rozumů o moci, o kočírování cizích životů, o principu pěchování peněženek. A pak přece Můjtyskutku, orosení tlouštíci dozajista sní o sestavování vlády i v případě, že od voličů dostanou na frak. To už však naprosto vylučuje a popírá všechny teze o zdravém rozumu i všech pěti pohromadě. Diagnóza zjevná, obtížně léčitelná.

A tak jsme se dočkali trpké zkušenosti. Shrnutí, či rekapitulace jsou naprosto obludné, trestuhodné, neomluvitelné. Spočtěte s sebou: místo tajné svobodné volby, neveřejný, nepřehledný, prošpiclovaný a přesto neprůkazný a lehce napadnutelný bordel, místo diskuze nad programy kandidátů, kanalizační, předem připravené, ubohé, únavné kydání špíny, místo kompromisních jednání o cestách ku výsledku, pomluvy lži a podvrhnuté důkazy, místo dohody, vyhrožování,  místo šetření, plýtvání, místo práce mozků, kolapsy srdcí, místo pokory, zpupná pýcha. I ty kulky létají v poště, a ne na střelnici. Prostě síla…

Jsme s takovou vizitkou stále ještě vzdělanou středoevropskou společností?

Děkujeme dámy a pánové ze Španělského sálu.