Proč se chováme jako stádo primitivů?

Máte-li hodně silný žaludek, dostatek odvahy a nejste-li absolutní ignorant, nebo bohapustý zloděj, dojící prachy z veřejného penězovodu, podívejte se na portál verejnydluh.cz. Pokud jste stránku ještě neviděli, nebudete věřit vlastním očím.

Rozhodl jsem se pro létání. Nebylo to jednoduché, nebude to levné, není to legrace. Je to však počínání nádherné, svobodné, odpovědné a také trochu výlučné. A takový mix, to je neodolatelný magnetismus. Pilot, kterého mám tu čest znát a občas si s ním povídat, mne vzal na, v podstatě, vyhlídkový let do cessny a tím otevřel dveře kamsi do nadpozemské úžasnosti, které jsem beznadějně propadl.

Sedím proti monitoru počítače a zírám na velmi svižně měnící se čísla. Jak to, sakra, téměř raketově přibývá, že našinec nestíhá… tři a půl tisíce korun za vteřinu – tempo zadlužování.  Nemáte chuť dát někomu, minimálně, přes držku?

Pokud si vzpomínám a myslím, že tentokrát dobře, všechny rozpočty vlád, dnes hlupáky pranýřovaného, nedouky vysmívaného a chudáky pomlouvaného Václava Klause byly přinejmenším vyrovnané a mnohdy přebytkové. Na to jakoby se rádo zapomínalo. Dokonce se velmi vážně debatovalo o uzákonění vyrovnaných rozpočtů. No a pak přišla k veslu levičácká hydra v čele s čerstvým panem prezidentem a postupně otevřela všechna ta stavidla, závory a zámky. Vždyť žití na dluh je tak příjemné a pohodlné. Ale kdo to zaplatí? Napadá mne , že ani sami socani asi neplánovali takové vymknutí z kloubů.

Jsme opravdu tupá lůza, které je lhostejné, kdo a jak nakládá s jejich penězi? Hospodaří s majetkem zděděným po předcích, utrácí naprosto svévolně a záměrně cíleně – v podstatě krade -, zadlužuje děti, vnuky, pravnuky. Jak to, že ti, co dopustili tato zvěrstva nesedí za mříží, nejsou potrestáni svými faktickými zaměstnavateli? Nejčerstvější hrůzy ze socanské tlamy jsem zaslechl jenom letmo. Nemám totiž sílu vnímat  ty medonosné všeobjímající sliby s tolik hořkými důsledky. Rozpočet není modla, stát má býti vlídný ke svým občanům. Do prkýnka to jsou vyhlídky. Ale kam??...

Vznášet se prostorem, s tou krásnou mapou pod sebou a nekonečnou modří nad sebou, je nepopsatelný pocit. Prožitek, který Vám nikdo nevezme. Máte-li k tomu v ruce knipl, cítíte, kromě pocitu absolutní svobody a marnosti pinožení človíčků tam dole na té hlíně, také krajní odpovědnost, pokoru a respekt, neb jste v prostředí, kde se chyby neodpouštějí. Pojďme se z toho poučit.