Povolební taškařice.

Dlouholetý a poslední čas už pouze pasívní, řadový člen ODS se rozhodl poprvé nevolit své spolustraníky. Jako trest za nepokoru a ztrátu zdravého úsudku věnoval svůj voličský kapitál aktuálně jediné, skutečně pravicové straně – Svobodným. Na parlament to ještě nebylo, ale jinak to nešlo.

S několikatýdenním odstupem od volební maškarády seznáme, že věci běží dále bez valné změny, pomineme-li dobové tanečky. A tak hořcekomická perioda našeho času plyne v kulisách idiotského komiksu. Zkárovaný nejvyšší skončil na káře, snad slušný primeminister hledí na dýchavičné rejdění  komunistických strejců jeho teamworku ve veřejných peněženkách, přitroublá parta milovníků prořídlé kštice v oranžových vestách provozuje, v nelítostné honbě za naplněnými žlaby, svoje perverzní zápolení o největšího lháře bez začervenání. Podivně zbohatlý kámoš komunistického odpadu staví dnes sebe do světla morální průzračné čistoty a zároveň skupuje prostředky k ovlivňování veřejného názoru a také svědomí kterýchsi jednotlivců. Nemá pevný názor, neumí pozdravit ani neskloňuje, má však nečekaný úspěch. Jó masy, to je nevyzpytatelný a nepoučitelný Rarášek. Nechají se nalákat na krásná, libozvučná, podmanivá, slovíčka. Ať byl, či nebyl, tento přespolní důstojníkem, agentem, spolupracovníkem zločinců, rozhodně a nezpochybnitelně byl zapleten s bolševikem do hodně těsného a pevného copánku a dojil dobré bydlo o sto šest bez skrupulí a náznaku uzardění. Je fakt dnes polepšený, lidumilný, poctivý a spravedlivý. Zůstaňme pevně nohama na zemi.

Zbývají nám jazýčci. Demokrat na přímo, ze země vycházejícího úsvitu, by rád vytvořil, nikoli japonský, ale švýcarský klon v srdci Evropy, zapomínaje na slovanské kořeny zdejších kořenů s podstatně odlišným přístupem k disciplíně. Budiž nám zkušeností, koho posadila přímá volba na trůn. Posedlé referendisty však potěšil, až ho do sněmu dostali. Jazýčkáři číslo dvě jsou hodně hladoví. Po tučných dvou desetiletích slizského kompromisu s kýmkoli, čtyři roky na mrazu. Tak by si také rádi lízli. Zatím však v roli pátého kola u vozu.

Je to trochu k smíchu, trochu k pláči, trochu k vzteku a také trochu na budku. Jsou fakt ty koryta, prachy, moc a pocit vlastní nepostradatelnosti hodnoty převyšující princip rovné páteře. Jsou to hodnoty ještě normálních lidí, anebo už lze hovořiti o diagnóze?

Skončímt tak, jak jsem začal. V modrém stylu. Velmi mne uspokojuje gruntovní personální obměna, která nastala v mé domovské oblasti i jinde, na všech úrovních. Doufám, že půjde za ručičku s novým způsobem chování a vůbec přístupem ke službě společnosti. Pak své síly a nakonec i hlas nenabídnu sousedům.