Otevřený dopis mentálně postižených žáků a studentů.

Tento dopis píšeme pánům, co to tady vedou. Říkají o nás, že jsme mentálně postižení. Snad to však neznamená úplně blbí, nebo trapný. Smůla je v tom, že nám málo lidí rozumí. A taky jsou lidi zlí a hodně se nám posmívají.

Pan učitel říkal, že někdo chce zrušit naši školu. Nevíme, proč to dělají. Nám se v naší škole líbí a chceme tady zůstat. Máme tady pohodu, nikdo se na nás nevytahuje a když nám něco nejde, nebo tomu nechápeme, učitelé nám to třeba dvacetkrát vysvětlí a stokrát procvičí. Učit se, nás totiž moc nebaví, protože nám to nejde a je to někdy votrava. Někdy ale ne a při hodině se dost nasmějeme, anebo hrajeme různý hry. Nejlepší je, když jdeme na počítače a jezdíme po internetu, nebo četujeme na facebooku. Ale na počítačích toho umíme mnohem víc.

Chodit do té obrovské školy by se nám moc nechtělo. Je tam moc lidí. Necítíme se dobře mezi hodně lidmi a ve třídě je jich prej až třicet. To u nás je nás deset nanejvýš čtrnáct. A i to už je hodně a učitel musí pořád někoho napomínat. Moc dlouho nás totiž nebaví dělat to samé. Chceme už dělat něco jiného. Někteří z nás přišli ze základky a měli na vysvědčení samé čtyřky, nebo pětky. Furt nevěděli o čem ta učitelka vypráví, na co se ptá. Bylo to ňáký těžký a nikdo jim to pořádně nevysvětlil. A nejhorší bylo, že si museli všechno sami přečíst a pak podle toho pracovat. My totiž moc nečteme, je to pro nás těžké a málo rozumíme. Ale jinak číst umíme. Jo a taky to tam bylo strašně rychlý. Vůbec nestíhali to sledovat a tak to tedy nesledovali. Proto to nechápali a při zkoušení nic neuměli. A to bylo fakt nepříjemný. Celkově to tam bylo nepříjemný. Cítili se tam blbě hlavně když se někdo posmíval. To se do školy moc nechce a mezi kamarády je líp. Chodit za školu taky není dobrý, nakonec se to provalí a je průšvih. To pak mámu pozvou na sociálku. Ale jak tam vydržet, když je to hnusný. A taky bysme v té veliké škole měli každý svého učitele a s ním se učili něco jiného, než ostatní děti ve třídě. To si fakt neumíme představit. Chceme se učit všichni dohromady, to je větší zábava. No někdy je u nás ve škole taky nuda a my potom otravujeme, ale jenom někdy. Potom pan učitel nadává a snaží se nás vyprovokovat k práci. Víme, že to s námi taky nemá lehký. Jsme totiž trochu líní a děláme schválnosti. Hlavně, když chytneme nervy…

Chtěli jsme se proto zeptat, proč nám chcete sebrat  naši praktickou školu? Je to přece taky základka. A je nám tady líp, než na té veliké základce, i jedničky domů nosíme a hodně se toho naučíme. I na učňák se dostaneme, to víme od kamarádů, co sem chodili, jsou tam a chodí nás často navštěvovat. Tak co děláte?