Okradeni na duši i na majetku.

Snažím se soustředit na práci, ale myšlenky kamsi ulétly. Vyrušila mne upoutávka na olympiádu v Soči a potom znělka rozhlasových zpráv. Parodie na politiku, na službu občanům., na čest a slušnost, na rovnou páteř, na slovo chlapa a v případě hradního pána také navíc na příjemnou estetiku se na mne vyhrnula z rádia a otrávila pohodu na metry daleko. Oko zaznamenalo veliký svazek klíčů na stole.

Klíč, prostředek to k otevření zámku, symbolu zabezpečení a ochrany. Napadá mne zda-li těch klíčů nemáme jaksi už příliš mnoho, zámků přibývá, bezpečí ubývá.  Projděte se chodbou libovolného činžáku, mrkněte na mříže obchodu, konec konců, Vaše vlastní vchody hovoří jasně. Žádné dveře chránící soukromý i jiný majetek nevystačí s jedním poctivým zámkem.  Okolnosti nutí ke zdvojování, ztrojování, leckde betonování futer, montáž mechanických závor, prostě efekt trezoru. Je toto ještě normální? Všimněme si další perličky. Drtivá většina automobilů také nevystačí se zámkem na dveřích. Návdavkem se zamyká řadící páka, volant i třeba dvakrát, elektronicky vozidlo hlídá alarm, či imobilizér. To je přece pakárna. A tak namísto zbavení se zloděje, přidáme další zámek. Skoro bych řekl, že společnost si své nenechavce, šejdíře, darmožrouty, darmošlapy a ostatní darebáky všeho druhu, spíše hýčká.

Příklad?  Vezměte ratlíky třesoucí se na vládní korýtka, vlastně mističky, a ukojení neodbytného pudu šelmy dravce vésti smečku, který tak zvedá sebevědomí a uklidňuje nemocnou mysl. Tahle parta začala jasně. První, co udělala? Okradla nás. O čas, kterého máme všichni vyměřeno tak žalostně málo. Místo, aby, neprodleně, začali sloužit lidem, dohadují, nekonečně, své kšefty a vymýšlejí, jak dostat do vlády komunistického práskače.  Okradli nás o šanci mít normální vládu, složenou z relativně normálních lidí. Okrádají nás o iluze, že jsou tady pro nás, že je možné doufat ve slušnost, poctivost, čestnost, pracovitost a odpovědnost i v politice. Místo toho zruší lustrační zákon, nebo ještě hůře, ho obejdou s pocitem, jak nás zase oblafli a toho fízla, mimochodem tyjícího masívně z veřejných peněz, dostali ke společnému měšci. Určitě z něho také něco ukápne.

Že zlodějina je metoda všivých hajzlů všichni tušíme, dobré je však počítat s horší variantou, než je cizí ruka ve Vaší kapse.