Hendikepovaní potřebují zvláštní péči.

Žijeme v šílené době, kdy zdravý rozum a rozumné uvažování jsou záležitosti naprosto zadupané do prachu nicoty a opovržení.

. V celé Evropě je na koni hydra pseudohumanistických žvástů, socialistických manýrů a nepokorných, přidrzlých vzorců chování. V takto chaotickém prostředí se neobyčejně daří všem lehkoživným  organizacím, skupinám a spolkům, které nic neprodukují, zneužívají nekomfortní situace slabých a okrajových sociálních skupin a pod záminkou pomoci podporují svůj parazitický způsob života. Samozřejmě důsledně přisáti na cecík státního rozpočtu. Trochu problém spočívá ve faktu, že nepoměrně více peněz spotřebují na svůj nelevný provoz ve srovnání s produkovaným výstupem, či službou. Jak již bylo zmíněno, k dobrému bydlu, potřebují ten správný levičácký establishment, rozhazovačné vlády a politiky. Výlučně však cizích peněz.

Do ranku největších zvěrstev připravovaných touto partou je takzvaná inkluze postižených žáků . Což v praxi znamená, že jedinci s hendikepem (mentálním, smyslovým, tělesným, sociálním) budou vyjmuti z odborné péče speciálních škol o jejich komplexní rozvoj osobnosti na co nejvyšší možnou úroveň a vhozeni do, pro ně nepřátelského a nepříjemného, prostředí běžné základní školy a to se všemi důsledky, pro všechny převážně negativními.

Nechci znovu opakovat tisíckrát rozebrané argumenty o prostředí, přístupu, metodách a formách práce s postiženými žáky, které jsou velmi logické a pro postižené nezbytné. Vzpomněl jsem si na dobu svých studijních let a slovutného profesora Miloše Sováka, prvního vedoucího katedry speciální pedagogiky na UK, která označil speciální školství jako „školství pro mládež vyžadující zvláštní péči“. Zdraví selský rozum velí jednoznačně. Vyžaduje-li někdo, nebo něco zvláštní péči, musím poskytnouti péči jinou, než běžnou a tedy se mu věnuji individuálně a nehodím ho  na hromadu s ostatními.

Avšak naši nepokorní, neodborní, přechytralí inženýři lidských životů za cizí peníz, nejenže nevědí kdo byl profesor Sovák, ale nikdy neviděli ani neslyšeli jak výchova a vzdělávání postižených dětí vypadá. Přesto velmi drze chtějí zasahovat do jejich i jiných osudů. Mimochodem do této skupiny patří i tendenční  Česká televize, také štědře placená ze společných peněz. Když totálně nekompetentní redaktorka vypustila větu, že zkušenosti ze zahraničí ukazují , že lépe jsou na tom postižení žáci vzdělávaní ve velkých skupinách, než žáci vzdělávaní individuálně, napadlo mne vyhodit televizi z okna. Co na takovou naivistickou hloupost říci? Nic, spíše začít něco dělat……