Festival břich a špeků

Nikdy netušíte, kam Vás osud zavane v prázdninovém čase, jak zhmotní Vaše plány a představy o té letošní, báječné i když poněkud dražší, od té loňské, dovolené. Svobodná doba, dobrý Bože, změnila naše životy, běh světa a také naše možnosti.

Zaměřím se na jednu z nich, okrajovou pouze zdánlivě. Jde totiž o banální princip existence člověka, běžnou situaci každodenní, avšak semtam lapálie tropící. Pouze o lidské zdraví.

Lidé obyčejně zdraví přejí, sobě, nebo druhým, často o něm hovoří ve smyslu důležitosti a prvořadosti, čili znají jeho význam. Pohříchu, pouze hovoří, avšak pravý opak dělají. Co je k tomu vede?

Ve světě svobody lze, bez problémů, dopřáti si lázeňské péče. Všechny léčebné kůry, procedury, koupele, zábaly, střiky, masáže, diety a co já vím ještě, můžete míti. Zaplatíte a máte. Třeba zkuste mrazy anebo saunu, jeskyni, nebo solárium, bahno, či koupele, fitness oproti odpočívárně, masáž nebo blamáž, co si přáti budete, zakoupiti lze. Takže ne pouze soudruzi z brigády socialistické práce, vzpomínáte-li.

Z dobrých důvodů mé ženy, o mé zdraví pečující, ocitl jsem se v kolotu života lázeňského, maje zakoupený balíček nejroztodivnějších procedur. Akceptoval jsem nalinkovaný průběh dnů s rozepsanými časy, kam se dostaviti, což velmi těžce skousávám, něco však bylo všudypřítomně divné. Jasně, tloušťka spolupacientů. Zhruba devadesát procent léčících se zde, v této oáze zdraví, má svůj pobyt hrazený pojišťovnou, tedy zdarma. Ale proboha proč jsou všichni otylky, nebo bobíci? Zvláště, mají-li srdeční, či cévní potíže. No právě proto! Proč však tito lidé s vážnými zdravotními problémy a nasazenou léčbou nepracují sami na sobě? Nezhubnou, nezvýší svoji kondici, nezpevní svalstvo, nezmění návyky a hlavně uvažování? Jistě, jde o lidi vesměs starší, ale na prostřídání svinského stylu života za zdravý, není, stejně jako na lásku, nikdy pozdě. Vždyť jde o otázku života a smrti. O čas, který si vybojují. Tak co tedy? Pohodlnost? Lenost? Ano, a slabá, někdy až nulová, vůle! Kecy typu: na něco umřít musím a podobné, jen zakrývají vlastní slabost a měkkost. Umři si tedy, ale za vlastní peníze! Hubou jasně, jasně, pane doktore, skutek však utek´. Ti oslovštějští si navrch zapálí cigáro! Znamenitě, on to léčení někdo zaplatí!

Znám člověka, který je cukrář, tedy diabetik. Trpí poměrně  silnou cukrovkou. A tenhle přescent často říká:“ …od zítřka musím držet dietu, příští týden jdu na kontrolu, pan doktor by se zlobil.“ On drží dietu kvůli doktorovi, a ne pro své zdraví. To mi hlava nebere. Jo, a večer si dá v hospodě smažený řízek s hranolky, pět piv a zmrzlinový pohár, protože on přece celý život platil daně, tak teď má nárok na zdravotní péči zdarma. Řeknu pouze jedno slovo: nezodpovědnost!

A z obecného pohledu? Je naprosto nepochopitelné proč zdravotní péče není adresná, proč nejsou zvýhodňováni ti, kteří o svou tělesnou schránku, ale i duševní rovnováhu, pečují a nesou tak odpovědnost za svůj plnohodnotný život. Toto slovo, tedy plnohodnotný, má klíčový význam. Nejde o to přežívat ve své obezitě, s lahváčem a cigaretou v ruce. Anebo dortíkem a colou v žaludku. Jde o to něco přinášet. Vybírat ty méně pohodlné cesty. Motivace pro toto je úkolem pro politiky. Opravdové politiky, ne populistické žvanily.

Vraťme se však zpět do lázní. Mimo věcí závažných až, možná, alarmujících, lze tady zažíti i solidní srandu. Tak třeba pána, který si hází kostky ledu do piva, protože se mu zdálo málo studené, jiného kmeta, přistiženého při krádeži šutru ze solné jeskyně, paní, která se přetahovala o deku s jinou paní, protože z neznámého důvodu chtěla míti dvě,  a vůbec snaha drtivé většiny získat jakoukoli, byť třeba naprosto infantilní výhodu pro sebe, je žertovná podívaná.

Na lázeňském pobytu jsem byl poprvé, ale šviháka jsem neviděl, sebe nepočítaje. Vivat spa, bad, kurórty, lázně.